Loading…
Lyrics
Byli dva přátelé, muž a žena,
svět dal jim blízkost, ne stejná jména.
On miloval tiše, bez nároků a křiku,
ona ho střežila v srdci… v přátelském zvyku.
Byla už vdaná, však láskou zlomená,
v domě plném ticha, kde naději už nemá.
Když napsal jí krátké: „Jak se dnes máš?“
její úsměv rozkvetl, i když den byl zas tmář.
Někdy totiž láska nepotřebuje dotek,
stačí zprávy v noci a tichý zvyk i vděk.
Jméno, co nešeptáš nahlas, jen v tmách,
no bije v tobě silněji než všechno v nás.
Když úsměv psal její jméno do prachu hvězd,
byl to ten nejtěžší a nejkrásnější trest.
On byl ten, co čekal, i když nemusel,
chápal její smutek, když svět ji neunesl.
Nikdy si neřekl o víc než její smích,
přestože v něm hořel ten zakázaný hřích.
Ona to cítila, však bála se zas snít,
jednou už padla a nechtěla se bít.
Nechala ho stát v dešti vlastních citů,
zatímco hledala klid v troskách starých slibů.
Miloval ji tak, jak se miluje ve stínu,
bez výčitek, bez tlaku a bez nároku na vinu.
A přestože ji nikdy nemohl mít celou,
byl jediný důvod, proč se smála světu.
Možná jen nebyl ten správný čas,
možná jen nesprávný byl příběh v nás.
Však pokud se jednou zeptáš, co bylo skutečné,
byla to tahle láska… tichá a nekonečná.
Details
GeneratedJan 17, 2026
Duration3:51
LanguageCS
Style
Melancholic acoustic piano ballad, intimate male vocals, deep baritone, breathy and emotional delivery, slow tempo. Cine
Credits
Prompt by
wolfin291284
wolfin291284ModelAria v5
