MASKA PADÁ

Hraješ si na dámu v cizím městě, samá póza, samej lesk,

no pravda smrdí stokou, je to tvůj doživotní stesk.

V Itálii jsi v barech kroutila zadkem, leštila bambusy,

levná tanečnice, co pro prachy udělá všechno, co musí!

Teď jsi „Italka“, velká paní, ale v hlavě vymeteno,

tupá jako tágo, neumíš ani mluvit, jen křičet mý jméno.

Ponižuješ druhý, protože tvý nitro je jenom prach,

tou agresí jen maskuješ svůj vlastní, hloupej strach!

​

Nazvala jsi mě kurvou, přitom tvůj chlap mi vypisoval,

totálně jsi vytekla, pravda ti tvůj svět demoluje!

Típla jsi mi telefon, protože víš, že tvůj hrad je z písku,

jsi jen dominantní čubka, co žije z cizího zisku!

​

Chtěla jsem ti to říct slušně, ale tvůj zkrat to zabil,

tvůj frajer mi psál, charakter se mu v tvým stínu ztratil.

On, ten velkej „podnikatel“? Spíš bezcitnej potkan,

co okrádá postižený, aby měl na kaviár a na stan!

Lovíte důchodce na sítích, berete jim poslední litr,

jste hyeny bez svědomí, celej váš život je fejkovej filtr!

On je podvodník a ty jsi jenom jeho hloupá trouba,

falešný, prázdný, vaše karma bude hluboká hrobka!

​

Příště mě nechej domluvit, než začneš štěkat ty svý sračky.

Ale chápu... pravda se blbě poslouchá, když máš za ušama tolik špíny.

Užij si tu svoji „italskou“ pohádku.

Než ti ten tvůj domeček z karet spadne na palici.