

Prompt / Lyrics
V srdci džungle, kde stíny stromů pohlcují světlo, kráčí válečník Xochitl. Jeho zbroj je pokrytá prachem bitev a oči planou, jako by nesly oheň samotného Slunce. Každý krok duní, bubny předků buší v rytmu jeho srdce. Pyramidy se tyčí nad ním, staré a mocné, chrámové kameny šeptají příběhy obětí a bohů. Xochitl zvedá meč a volá: „Tonatiuh! Tlatecuhtli!“ (Slunce! Bože zla!) V džungli se ozývá hukot bubnů, zvuk válečné pochodové síly. Xochitl přísahá: „Nimitstlatlauhca! Nimitztlazohtla kuali tlahtolli!“ (Přísahám svou krev! Miluji pravdu a slovo!) Refrén: Syn Slunce vstává, Xochitl kráčí temnotou. Bubny ho volají, oheň bohů ho nezdolá. Mezi stíny a světlem drží pevný směr. Válečník bohů, syn Aztéků – nikdy neuhne. Vstupuje do chrámu, kde stíny tančí kolem oltářů z kamene. Každý reliéf, každý symbol vypráví o odvaze a smrti. Xochitl se sklání a šeptá: „Cuauhtli! Nimitstlatlauhca! Nimitztlaçotla!“ (Orel! Přísahám! Miluji tě!) Najednou z džungle vystřelí křik nepřátel. Xochitl zvedá meč: „Axcan! Totec! Nimitztlazohtla in tlakatl!“ (Nyní! Bože! Přísahám, muži!) Bitva propuká. Země pod nohama se třese a stíny tančí s ohněm. Každý zásah, každý skok přes řeku je veden silou duchů dávných válečníků. Xochitl ví, že jeho cesta nekončí s mečem – je to pouť odvahy, víry a síly. Refrén: Syn Slunce vstává, Xochitl kráčí temnotou. Bubny ho volají, oheň bohů ho nezdolá. Mezi stíny a světlem drží pevný směr. Válečník bohů, syn Aztéků – nikdy neuhne. Na vrcholu pyramidy, kde vítr šeptá legendy, Xochitl zvedá meč a pronáší svou poslední přísahu: „Nimitztlazohtla, Tonatiuh! Nimitztlazohtla, Tlaloc!“ (Milovat tě budu, Slunce! Milovat tě budu, Tlaloc!) Slunce zapadá a paprsky malují zlaté stíny na zbroj válečníka. Xochitl ví, že jeho krev je spojena s příběhy bohů, že legenda kmene bude žít dál a že temnota nikdy nezdolá jeho odvahu. ---
Tags
male, metal, hard rock, gothic metal
4:39
No
11/21/2025