(ÚVODNÍ CHORÁL)
“Vox ignis, vox terrae, spiritus praenatorum…
Fortitudo! Fortitudo!”
(SLOKA I)
Když ranní mrazem puká led a vítr z hor se zvedá,
v ohništi tlupa probouzí se – krev se ve stínech nedá.
Kosti bubnují o zem, šamanka kreslí znak,
na nebi krouží havran – ví, že přijde dnešní tlak.
Mamutí stádo dupe dál, přes bílé království,
a naše srdce buší rytmem, jenž rozeznívá pravěký sny.
Ostří z pazourku jiskří tmou, srdce kovových bohů zní,
jsme děti ohně, ledu, hladu – lov nás nikdy nezradí.
(REFRÉN)
Hej! Zvedněte oštěpy k temnému nebi!
Krev a dech mamutů volá nás dál.
Hej! Ať symfonie věků v nás vibruje, zpívá,
a země se otřese, až lovci splynou s bouří skal!
Fortitudo! Fortitudo!
(SLOKA II)
Sněhové pláně se táhnou jak moře, jenž nikdy neutichá,
stopa se vine jak had, co zemi svou v noci utíká.
Muži jdou vpřed a ženy šeptají duchům dávných cest,
děti se učí poslouchat ticho – ví, že síla je v něm i v nás.
Šedé stádo se blíží, obři s klůmi jak sloupy chrámů,
jejich kroky otřásají časem, jak zvony dávných kmenových chrámů.
Sněhem se řítí stín za stínem, dech mrazí v hrudi led,
a srdce lovců plane v ohni, jenž nezkrotí žádnej svět.
(CHÓR) (LATINSKY)
“Ad praedam! Ad vitam!
Terra clamabit, sanguis cantabit.
Magnus bestia cadet!”
(REFRÉN)
Hej! Zvedněte oštěpy k temnému nebi!
Krev a dech mamutů volá nás dál.
Hej! Ať symfonie věků v nás vibruje, zpívá,
a země se otřese, až lovci splynou s bouří skal!
Fortitudo! Fortitudo!
(SÓLO KYTARY) (instrumentální část – dramatický popis)
Struny kvílí jak vítr, co svírá údolí,
riff padá jako kamení z útesů,
basa duní jak tlukot obrovského srdce mamuta,
a nad tím se vznáší křišťálové tóny, co řežou mráz.
Vichřice tónů – blesk – pád – výkřik života!
A potom ticho… než přijde úder poslední.
(SLOKA III) – (ZÁVĚREČNÝ LOV)
Kruh se uzavírá, obři už cítí náš dech,
jeden z nich řve jak bouře, padá k zemi, otřásá břeh.
Oštěpy létají jako hvězdy, co padají z noční klenby,
a sníh se barví rudě, když lovci vykročí z temnoty.
Vítězství pálí v krvi, tak staré jak celý svět,
život se rodí z odvahy – jinak by nebyl žádný kmen.
Až vyhasne oheň dne, zapějeme chorál bohům,
že člověk obstál zas a stal se vládcem zimním dnům.
(FINÁLNÍ REFRÉN)
Hej! Zvedněte oštěpy k temnému nebi!
V srdcích plá polární hněv i hrdý žár.
Hej! Lovci tisíciletí kráčí s duší ohně,
a jejich píseň přežije věky, až do hvězdních bran!
(ZÁVĚREČNÍ CHÓR)
“Gloria praedatorum!
Gloria terrae!
Fortitudo aeternum!”
---
Logistik
