(ÚVODNÍ CHORÁL) “Vox ignis, vox terrae, spiritus praenatorum… Fortitudo! Fortitudo!” (SLOKA I) Když ranní mrazem puká led a vítr z hor se zvedá, v ohništi tlupa probouzí se – krev se ve stínech nedá. Kosti bubnují o zem, šamanka kreslí znak, na nebi krouží havran – ví, že přijde dnešní tlak. Mamutí stádo dupe dál, přes bílé království, a naše srdce buší rytmem, jenž rozeznívá pravěký sny. Ostří z pazourku jiskří tmou, srdce kovových bohů zní, jsme děti ohně, ledu, hladu – lov nás nikdy nezradí. (REFRÉN) Hej! Zvedněte oštěpy k temnému nebi! Krev a dech mamutů volá nás dál. Hej! Ať symfonie věků v nás vibruje, zpívá, a země se otřese, až lovci splynou s bouří skal! Fortitudo! Fortitudo! (SLOKA II) Sněhové pláně se táhnou jak moře, jenž nikdy neutichá, stopa se vine jak had, co zemi svou v noci utíká. Muži jdou vpřed a ženy šeptají duchům dávných cest, děti se učí poslouchat ticho – ví, že síla je v něm i v nás. Šedé stádo se blíží, obři s klůmi jak sloupy chrámů, jejich kroky otřásají časem, jak zvony dávných kmenových chrámů. Sněhem se řítí stín za stínem, dech mrazí v hrudi led, a srdce lovců plane v ohni, jenž nezkrotí žádnej svět. (CHÓR) (LATINSKY) “Ad praedam! Ad vitam! Terra clamabit, sanguis cantabit. Magnus bestia cadet!” (REFRÉN) Hej! Zvedněte oštěpy k temnému nebi! Krev a dech mamutů volá nás dál. Hej! Ať symfonie věků v nás vibruje, zpívá, a země se otřese, až lovci splynou s bouří skal! Fortitudo! Fortitudo! (SÓLO KYTARY) (instrumentální část – dramatický popis) Struny kvílí jak vítr, co svírá údolí, riff padá jako kamení z útesů, basa duní jak tlukot obrovského srdce mamuta, a nad tím se vznáší křišťálové tóny, co řežou mráz. Vichřice tónů – blesk – pád – výkřik života! A potom ticho… než přijde úder poslední. (SLOKA III) – (ZÁVĚREČNÝ LOV) Kruh se uzavírá, obři už cítí náš dech, jeden z nich řve jak bouře, padá k zemi, otřásá břeh. Oštěpy létají jako hvězdy, co padají z noční klenby, a sníh se barví rudě, když lovci vykročí z temnoty. Vítězství pálí v krvi, tak staré jak celý svět, život se rodí z odvahy – jinak by nebyl žádný kmen. Až vyhasne oheň dne, zapějeme chorál bohům, že člověk obstál zas a stal se vládcem zimním dnům. (FINÁLNÍ REFRÉN) Hej! Zvedněte oštěpy k temnému nebi! V srdcích plá polární hněv i hrdý žár. Hej! Lovci tisíciletí kráčí s duší ohně, a jejich píseň přežije věky, až do hvězdních bran! (ZÁVĚREČNÍ CHÓR) “Gloria praedatorum! Gloria terrae! Fortitudo aeternum!” ---

LOV MAMUTŮ