(Sloka I)
Když válka utichla a nebe znovu dýchá,
nad britskými útesy je slyšet poslední zpěv.
Do ticha vstupují jména, která vítr nikdy nesmaže,
hradba odvahy, co chránila svět před pádem.
Letci se vrací, někteří jen v ozvěnách snů,
jiní s unavenýma očima, co viděly příliš.
Ale všichni nesou v srdci stejný plamen:
že domov je víc než zem — je to paměť, kterou nikdo nevezme.
(Refrén)
A tak se vrací domů ti, kdo prošli ohněm,
přes hranice, přes roky, přes bolest, která zůstala.
V zemi, kterou milovali, teď stojí památný klid,
a v něm se odráží nebe, které kdysi bránili.
Pro padlé zní andělské chóry,
pro živé duní srdce země.
České křídlo se vrátilo —
i když jiným způsobem, než doufali.
(Sloka II)
Na poli v Ruzyni, kde vítr hladí trávu,
je slyšet tichý šum jako dozvuk rotujících vrtulí.
Zde stojí pomníky, mramor studený a věčný,
ale jména na nich hoří jasněji než hvězdy.
Lidé sem chodí položit květ, tichý pozdrav,
a země tiše šeptá: “Děkuji vám.”
Padlí už nesednou do kabin, ale jejich let
dál kreslí linie na nebi každé svobodné země.
(Refrén)
A tak se vrací domů ti, kdo prošli ohněm,
přes hranice, přes roky, přes bolest, která zůstala.
V zemi, kterou milovali, teď stojí památný klid,
a v něm se odráží nebe, které kdysi bránili.
Pro padlé zní andělské chóry,
pro živé duní srdce země.
České křídlo se vrátilo —
a s ním i čest, co nelze zlomit.
(Most – symfonický výbuch)
A když se rozezní orchestr věčnosti,
křídla z ohně a broskvového nebe se vrací zpět.
Všechny hlasy padlých se spojují v jediný tón,
který proráží čas jako šíp, co nikdy nemíří špatně.
“Neseme světlo domů — ať žije země, kterou jsme milovali.”
A kapky deště na hrobech zní jako tlukot jejich srdcí.
Všechno, co dali, se dnes vrací jako píseň,
kterou nesmí nikdo zapomenout.
(Finální Refrén – monumentální)
A tak se vrací domů ti, kdo strážili nebe,
na křídlech paměti, která nikdy nezestárne.
Británie i Čechy, dva národy, jeden dech,
spojené krví hrdinů, kteří volali z mraků: “Naděje neumírá.”
A světlo padlých září jako věčný maják,
když symfonie končí, ale jejich odkaz trvá dál.
Nad krajinou zní poslední zvon —
pro ty, kdo bránili úsvit.
A my víme, že jejich návrat domů
je v každém svobodném ráno.
(Outro)
A ticho se mění v modlitbu.
V ní stojí jeden příběh:
O mužích, kteří bojovali bez země —
a přesto ji zachránili.
---
Logistik
