(Sloka I) Když válka utichla a nebe znovu dýchá, nad britskými útesy je slyšet poslední zpěv. Do ticha vstupují jména, která vítr nikdy nesmaže, hradba odvahy, co chránila svět před pádem. Letci se vrací, někteří jen v ozvěnách snů, jiní s unavenýma očima, co viděly příliš. Ale všichni nesou v srdci stejný plamen: že domov je víc než zem — je to paměť, kterou nikdo nevezme. (Refrén) A tak se vrací domů ti, kdo prošli ohněm, přes hranice, přes roky, přes bolest, která zůstala. V zemi, kterou milovali, teď stojí památný klid, a v něm se odráží nebe, které kdysi bránili. Pro padlé zní andělské chóry, pro živé duní srdce země. České křídlo se vrátilo — i když jiným způsobem, než doufali. (Sloka II) Na poli v Ruzyni, kde vítr hladí trávu, je slyšet tichý šum jako dozvuk rotujících vrtulí. Zde stojí pomníky, mramor studený a věčný, ale jména na nich hoří jasněji než hvězdy. Lidé sem chodí položit květ, tichý pozdrav, a země tiše šeptá: “Děkuji vám.” Padlí už nesednou do kabin, ale jejich let dál kreslí linie na nebi každé svobodné země. (Refrén) A tak se vrací domů ti, kdo prošli ohněm, přes hranice, přes roky, přes bolest, která zůstala. V zemi, kterou milovali, teď stojí památný klid, a v něm se odráží nebe, které kdysi bránili. Pro padlé zní andělské chóry, pro živé duní srdce země. České křídlo se vrátilo — a s ním i čest, co nelze zlomit. (Most – symfonický výbuch) A když se rozezní orchestr věčnosti, křídla z ohně a broskvového nebe se vrací zpět. Všechny hlasy padlých se spojují v jediný tón, který proráží čas jako šíp, co nikdy nemíří špatně. “Neseme světlo domů — ať žije země, kterou jsme milovali.” A kapky deště na hrobech zní jako tlukot jejich srdcí. Všechno, co dali, se dnes vrací jako píseň, kterou nesmí nikdo zapomenout. (Finální Refrén – monumentální) A tak se vrací domů ti, kdo strážili nebe, na křídlech paměti, která nikdy nezestárne. Británie i Čechy, dva národy, jeden dech, spojené krví hrdinů, kteří volali z mraků: “Naděje neumírá.” A světlo padlých září jako věčný maják, když symfonie končí, ale jejich odkaz trvá dál. Nad krajinou zní poslední zvon — pro ty, kdo bránili úsvit. A my víme, že jejich návrat domů je v každém svobodném ráno. (Outro) A ticho se mění v modlitbu. V ní stojí jeden příběh: O mužích, kteří bojovali bez země — a přesto ji zachránili. ---

✦ BITVA O BRITÁNII – ČÁST III: EPILOG VĚČNÉHO NÁVRATU ✦