Skladníkův rytmus

Ráno mě vítá chladný vzduch ramp,

ruce ještě bolí, ale srdce jede naplno.

Vstávám dřív než světlo v halách,

kde krabice mluví a palety mají jméno.

Tam začíná náš den, tam začíná náš boj,

každé pípnutí scanneru je jak další krok vpřed.

S klukama ze skladu jsme sehraný tým,

žádný hrdinství, jen práce, pot a smích.

Když se to valí, držíme spolu,

jedna směna, jedna krev, jeden díl života.

Všechno má řád, i když se to zdá jak chaos,

život v logistice je rytmus, co se musíš naučit cítit.

Vojta stojí na konci uličky, pozoruje dění,

žádný křik, jen klid a pevná ruka.

Ví, kdy pomoct, kdy říct jen „jedeme dál“,

a my jedeme – protože víme, že to dává smysl.

Vedoucí, co si váží lidí, je dar,

a Vojta je ten člověk, co z nás dělá tým.

A nad tím vším Zuzana – tichá síla v kanceláři,

co vidí celek i detaily, co drží věci v běhu.

Když projde halou, víme, že všechno je pod kontrolou,

že celý tenhle velký stroj šlape, protože ona ví jak.

Její slova jsou jistota, její klid je plán,

i když svět kolem lítá rychleji než paleta na VZV.

Někdy padáme únavou, někdy se smějem jak blázni,

a někdy jen sedíme na rampě a díváme se do tmy.

Z práce se stává druhý domov, když víš, že nejsi sám,

když víš, že každej z nás táhne stejným směrem.

Je v tom kus hrdosti, kus života, co nám nikdo nevezme,

je v tom ta tichá síla lidí, co makají, i když je nikdo nevidí.

A tak jedeme dál každý den, každý týden,

mezi regály, světly a ozvěnou velké haly.

Vím, že tahle práce má smysl,

protože ji dělám s lidmi, kterým věřím.

A dokud stojí náš tým, dokud svítí tenhle sklad,

budeme tu psát příběhy – z potu, z dřiny, z přátelství.