SLOKA I
Pod šedým severním nebem, kde vítr řeže tváře,
legie tiše pochodují, ocel v řadách září.
Zem si znovu žádá krev a koně dutě funí,
Marcus Aurelius ví, že mír je dar, jenž svět si brání.
VLOŽKA (Marcus)
“Virtus in arduis!“ — jeho hlas jak bouře zní,
mužům tiše stoupá v žilách síla starých dní.
REFRÉN
Za Řím! Za čest! Za světlo, které nikdy nezhasíná,
meče v rukou legionářů, krev na sněhu splývá.
„Romani, memores estote… Gloria aeternum est!“
Hlas Marcův vede přední šiky, dál a ještě přes.
---
SLOKA II
Na hranicích Germánie noc šeptá o válce,
o dávných bitvách krutých, o krvi v každé dálce.
Marcus shlíží k ohňům, v očích klid i tíseň,
říká:
„Per aspera ad libertatem! Custodite imperium!“
a vzduch se chvěje v tichém zemském písni.
REFRÉN
Za Řím! Za čest! Za světlo, které nikdy nezhasíná,
bitva burácí jak bouře, zem se pod kroky zříká.
„Romani, memores estote… Gloria aeternum est!“
Legie se řítí vpřed a stín se v jejich dechu třese.
---
BRIDGE
Kopí se lámou, štíty duní, válečný prach se vzdouvá,
Marcus stojí uprostřed, síla jeho duše vroucí.
„Non timeo mortem,“ šeptá padlým v trávě,
„Vita ipsa militiae similis est.“
A bojiště mu v odpověď jen tiše zavane.
---
SLOKA III
Když noc se spustí na mrtvé, oheň pomalu dohasíná,
Marcus píše do svých listů o tom, co válka skrývá.
O člověku, který touží po míru, a přesto kráčí k plamenům,
o Římu, jenž stojí na bedrech těch, co neskončí v hněvu.
VLOŽKA (Marcus)
„Roma non vincit ferro, sed animo…“
„et animus est lux quae vincit umbras belli.“
---
ZÁVĚREČNÝ REFÉN
Za Řím! Za lidi! Za světlo, které temnotu přemáhá,
Marcus vede legie dál, i když noc světlo rozhání.
Jeho slova hoří v srdcích mužů, kteří kráčí k dějinám:
Sláva Říma nekončí — dokud žije v nás.
---
Logistik
