(SLOKA I)
Tam, kde se roviny táhnou až k dalekým horám,
kde vítr divoký zpívá o starým kovbojům a sporám,
tam toulám se krajinou, co ticho v duši zanechá,
a vůně dálky z prérií mě dál a dál přivolává.
Slunce nízko padá, kreslí stíny dějin v prach,
jak staré příběhy sedláků šeptané po rančích a vesnicách.
Každý krok tu zní jak návrat do dávných, dávných let,
kde čas se nehýbá a svět má jednodušší svět.
(REFRÉN)
Ach, ty široké pláně mě volají zpátky,
tam, kde stáda mustangů běží přes mraky.
U jezera tichého hvězdy třpytí se tmou,
a měsíc cestu kreslí nám láskou jemnou.
V tom tichu večera, kde se nebe rozšíří,
nacházím kousek ráje, co jen v srdci objeříš.
(SLOKA II)
Stojí tam stará chata, pamatuje sto a víc,
její stěny stále zpívají o dlaních rančerů a jejich prací.
Veranda tiše vrže, jak by vzpomínala čas,
kdy kolem chodili kovbojové a čekal na ně další dlouhý den zas.
Světlušky tančí lehce nad poli hebce modrými,
noc na chvíli zastaví se s kouzly šeptanými.
Nadechnu se večera, když slunce mizí v dáli,
barvy nebe padají jak řeka, co hvězdy vykoupala.
(REFRÉN)
Ach, ty široké pláně mě volají zpátky,
tam, kde stáda mustangů běží přes mraky.
U jezera tichého hvězdy třpytí se tmou,
a měsíc cestu kreslí nám láskou jemnou.
V tom tichu večera, kde se nebe rozšíří,
nacházím kousek ráje, co jen v srdci objeříš.
(MOST)
Pojď se mnou, lásko, projdeme se tou stezkou starou,
kde vítr nosí píseň a tráva šelestí jarní náladou.
U jezera usedneme, až vlnky zlatem zazáří,
a sny, co spolu máme, přísaháme navždy v tváři.
Láska na prérii je tichý plamen, pevný, dlouhý čas—
jak krajina, co se probouzí, když ráno hladí nás.
(SLOKA III)
Ranní světlo vstává tiše, skrz topoľe prosvítá,
u břehu s jemným šumem naši stopu pohladí voda čistá.
Kraj se znovu probouzí v pomalém country rytmu,
jak prérie vítá světlo a noc ustupuje jeho vlivu.
A každý den jsem vděčný za cestu, co mě sem dovedla,
k jezeru tichých zázraků, kde příroda je nejkrásnější učitelka.
V těch pláních nacházím klid, co člověk stěží hledá,
a kraj drží všechny sliby, co kdy větru svěřila zem hladná.
(REFRÉN) (ZÁVĚREČNÝ)
Ach, ty široké pláně mě volají zpátky,
tam, kde stáda mustangů běží přes mraky.
U jezera tichého hvězdy třpytí se tmou,
a měsíc cestu kreslí nám láskou jemnou.
V tom ranním tichu, v tom večerním světle,
je ten divoký západ navždy ukryt v mém srdci nepopletně.
---
Logistik
