(SLOKA I) Tam, kde se roviny táhnou až k dalekým horám, kde vítr divoký zpívá o starým kovbojům a sporám, tam toulám se krajinou, co ticho v duši zanechá, a vůně dálky z prérií mě dál a dál přivolává. Slunce nízko padá, kreslí stíny dějin v prach, jak staré příběhy sedláků šeptané po rančích a vesnicách. Každý krok tu zní jak návrat do dávných, dávných let, kde čas se nehýbá a svět má jednodušší svět. (REFRÉN) Ach, ty široké pláně mě volají zpátky, tam, kde stáda mustangů běží přes mraky. U jezera tichého hvězdy třpytí se tmou, a měsíc cestu kreslí nám láskou jemnou. V tom tichu večera, kde se nebe rozšíří, nacházím kousek ráje, co jen v srdci objeříš. (SLOKA II) Stojí tam stará chata, pamatuje sto a víc, její stěny stále zpívají o dlaních rančerů a jejich prací. Veranda tiše vrže, jak by vzpomínala čas, kdy kolem chodili kovbojové a čekal na ně další dlouhý den zas. Světlušky tančí lehce nad poli hebce modrými, noc na chvíli zastaví se s kouzly šeptanými. Nadechnu se večera, když slunce mizí v dáli, barvy nebe padají jak řeka, co hvězdy vykoupala. (REFRÉN) Ach, ty široké pláně mě volají zpátky, tam, kde stáda mustangů běží přes mraky. U jezera tichého hvězdy třpytí se tmou, a měsíc cestu kreslí nám láskou jemnou. V tom tichu večera, kde se nebe rozšíří, nacházím kousek ráje, co jen v srdci objeříš. (MOST) Pojď se mnou, lásko, projdeme se tou stezkou starou, kde vítr nosí píseň a tráva šelestí jarní náladou. U jezera usedneme, až vlnky zlatem zazáří, a sny, co spolu máme, přísaháme navždy v tváři. Láska na prérii je tichý plamen, pevný, dlouhý čas— jak krajina, co se probouzí, když ráno hladí nás. (SLOKA III) Ranní světlo vstává tiše, skrz topoľe prosvítá, u břehu s jemným šumem naši stopu pohladí voda čistá. Kraj se znovu probouzí v pomalém country rytmu, jak prérie vítá světlo a noc ustupuje jeho vlivu. A každý den jsem vděčný za cestu, co mě sem dovedla, k jezeru tichých zázraků, kde příroda je nejkrásnější učitelka. V těch pláních nacházím klid, co člověk stěží hledá, a kraj drží všechny sliby, co kdy větru svěřila zem hladná. (REFRÉN) (ZÁVĚREČNÝ) Ach, ty široké pláně mě volají zpátky, tam, kde stáda mustangů běží přes mraky. U jezera tichého hvězdy třpytí se tmou, a měsíc cestu kreslí nám láskou jemnou. V tom ranním tichu, v tom večerním světle, je ten divoký západ navždy ukryt v mém srdci nepopletně. ---

Široké pláně srdce