(Sloka I – Hard-rockový pochod) Písek se valí jako kotouče kovu, slunce pálí zem, kde nikdo neuhne. V dálce duní kroky, jak když se probouzí starý bůh, a pod nimi chvěje Nil i poslední dech větru. Faraón stojí na vrcholu chrámu, oči tvrdé jak železo z kovárny bohů. Ruce má z prachu, srdce z kamene, a jeho jméno šeptá poušť i vítr mezi skalami. Není to král z příběhů – je to jezdec temnoty, vládce dne i noci, který ví, že trůn si musíš zasloužit a svobodu si musíš vybojovat. (Refrén – Heavy metalový nářez) Hej! Faraón jede dál, na voze z ohně, v doprovodu stínů. Hej! Poušť ví, kdo je král, když se kov mísí s prachem a rytmus s vínem. Hej! Nil hučí jako kytarový val, a jeho říše spí na kostech dávných činů. Protože faraón není legenda – je to živej oheň, co spaluje tmu. (Sloka II – Western & country riffy) Velbloudí karavany se klátí krajinou jak stáda na prérích, co hlídá kovboj ze staré školy. U pasu má bič z krokodýlí kůže, v ruce amulet, který šeptá jména dávných pastvin. Zpívá si píseň o cestách, kde měsíc svítí na kostry opuštěných kmenů. Egypt jeho očima není jen říše – je to ranč bohů, ohraničený hvězdami. A když noc padne, kolem pyramid se rozjede country drive, bubny zní jako kopyta koní a do rytmu se třese každý kámen v údolí králů. (Most – Desert rock) V dálce hraje písečná kytara, jejíž tóny se lámou v žhavém vzduchu. Faraón si nasadí korunu a říká: „Žij podle svýho, nebo radši neži vůbec.“ Hrom bouří mezi sloupy chrámů, Nil šumí jak drsný blues, a země dýchá sílu, co se rodí z odvahy. (Sloka III – Heavy metal charge) Když se zvedne písečná bouře, je to jako nástup pekelných riffů. Blesky kreslí na obloze obraz strachu, ale Faraón na svém voze se jen směje. Jeho armády nejsou jen lidské – jsou to duchové, bojovníci, legendy, kteří se vrací, kdykoli zazní válečný tón. Ať už bojuje s temnotou nebo sám se sebou, nikdy nezpomalí, nikdy necouvne, protože poušť nesnáší slabost a historie nemá slitování. Jeho jméno je vytesané do skal, jeho hlas zní ve všech kovových strunách, a jeho odkaz žije v každé bitvě, kde duní zem. (Refrén – Hard rock / Heavy metal fusion) Hej! Faraón jede dál, na voze z ohně, v doprovodu stínů. Hej! Poušť ví, kdo je král, když se kov mísí s prachem a rytmus s vínem. Hej! Nil hučí jako kytarový val, a jeho říše spí na kostech dávných činů. Protože faraón není legenda – je to živej oheň, co spaluje tmu. (Outro – Country metal blues) Až hvězdy pohasnou a vítr se utiší, zůstane jen silueta muže na obzoru. Faraón – jezdec pouště, kovboj starých říší. Přijde znovu, až duny zavolají a svět bude potřebovat krále, který se nebojí bouří ani času. ---

FARAÓNŮV JÍZDNÍ ŘÁD POUŠTĚ