PRÁZDNÝ

(INTRO)

(piano – pár tónů, ticho mezi nimi)

(SLoka I)

Někdo vstává každý den,

ve stejný čas, stejný směr,

kroky vedou automaticky,

bez otázek, bez důvodů, bez jmen.

Slova zní, ale nic neříkají,

úsměv sedí, i když nemá kde,

všechno běží, všechno funguje,

jen někdo chybí ve vlastním těle.

(SLoka II)

Někdo dělá, co se má,

bez chyb, bez výčitek, bez hran,

nikdo se neptá, co cítí,

protože odpověď by zněla: nic.

Dny se skládají do sebe,

jako prázdné krabice,

nejsou těžké, nejsou lehké,

jsou jen tiché… příliš tiché.

(REFRÉN) (tichý)

Někdo je prázdný,

a nikdo si toho nevšimne.

Někdo je prázdný,

a svět jede dál.

(SLoka III)

Někdo si všimne jednou v noci,

když už není co přehrát,

že ticho netěší ani nebolí,

jen zůstává… a nechce jít pryč.

Není tu smutek, není vztek,

jen absence všeho ostatního,

a strach, že tohle ticho

už není pauza, ale stav.

(REFRÉN) (stále klidný)

Někdo je prázdný,

bez jména, bez vysvětlení.

Někdo je prázdný,

a neví, kdy se to stalo.

(NÁRŮST) (JEDINÝ VRCHOL)

Možná to není únava,

možná to není konec,

možná je to jen chvíle,

kdy už nejde předstírat.

Protože prázdno není klid,

když trvá příliš dlouho,

a někdo křičí potichu,

jen aby aspoň něco cítil!

(MOST) (pád)

A pak se všechno stáhne zpět,

hlas se zlomí, ruce klesnou,

ne proto, že by došla síla,

ale protože není proč ji zvednout.

(VIOLIN / PIANO SOLO)

(jemné, doznívající, bez melodické okázalosti)

(ZÁVĚR)

Někdo zůstane stát uprostřed dne,

mezi tím, co bylo a co má být,

a nečeká odpověď,

jen aby to ticho nebylo navždy.