---
(INTRO) (Tiché piano, dech místnosti)
Stěny si pamatují kroky.
Stůl zná doteky rukou.
Čas se tu nezastavil —
jen se naučil čekat.
---
(SLOKA I) (Mužský hlas)
V očích je mapa let,
vrásky jsou cesty, co vedou domů.
Smích přežil víc než bouře,
a ticho ví, kdy mlčet.
Ruce, co hladily rána,
nesly víc, než bylo vidět.
Každý den byl malá výhra,
i když to bolelo říct.
---
(PRE-REFRÉN) (Jemné napětí)
Když se svět zmenší na místnost,
zjistíš, co má cenu chránit.
---
(REFRÉN) (Plný, hřejivý)
Tohle je dům, kde se drží čas,
kde jména nejsou potřeba.
Tohle je dům, kde se drží čas,
a srdce ví, kam patří.
Nejsme bez chyb, nejsme beze stop,
ale stojíme — spolu.
---
(SLOKA II) (Teplejší barvy)
U stolu hoří světla,
sklenice zní jak slib.
Příběhy se vrací dokola,
a pokaždé jinak.
Někdo se směje očima,
někdo tiše hlídá noc.
Věrnost má čtyři tlapky
a ví, kdy přijít blíž.
---
(REFRÉN II) (Silnější)
Tohle je dům, kde se drží čas,
i když venku padá sníh.
Tohle je dům, kde se drží čas,
a bolest tu má klid.
Co jsme ztratili, neseme dál,
co máme — chráníme.
---
(MOST) (Ztišení, smyčce)
Ne všechno se řekne nahlas.
Ne všechno je třeba spravit.
Někdy stačí zůstat,
a dát světu chvíli.
---
(SLOKA III) (Gradace)
Tváře se mění s roky,
ale pohled zůstává.
Když přijde únava,
je tu místo, kde sednout.
Učíme se pouštět,
učíme se držet.
A mezi tím roste ticho,
co není prázdné — jen pravé.
---
(FINÁLNÍ REFRÉN) (Vrchol)
Tohle je dům, kde se drží čas!
Kde láska nemá podmínky!
Tohle je dům, kde se drží čas!
A my jsme jeho hlas!
Až jednou zhasnou světla,
zůstane teplo ve zdech.
---
(OUTRO) (Piano doznívá)
Dům dýchá.
Čas čeká.
My zůstáváme.
Logistik
