Martina

(SLOKA I)
Martina vstoupí do místnosti
a nic nemusí říct,
v jejím kroku je jistota,
kterou nelze předstírat.
Nenosí kolem sebe lesk,
co by oslňoval svět,
jen tichou eleganci,
která zůstává.

(SLOKA II)
Martina zná hodnotu slov,
proto jimi nikdy neplýtvá,
její hlas je klidný proud,
co vede bez nátlaku dál.
Není to bouře ani výkřik,
je to pevný tón,
který drží rovnováhu
i když se svět láme.

(REFRÉN)
Martino, v tobě je klid,
který se nedá koupit,
v tobě je síla,
co nepotřebuje dokazovat.
Martino, když stojíš vedle mě,
svět má vyšší řád,
v tvé blízkosti je jistota,
že některé věci mají váhu.

(SLOKA III)
Martina není stínem nikoho,
kráčí vlastním směrem,
a v jejím pohledu je hrdost,
která není tvrdá, jen pravdivá.
Drží hlavu rovně,
ale srdce otevřené,
a právě v té rovnováze
je její království.

(MOST – jemný orchestrální nárůst)
Možná ani netuší,
jak hluboko sahá její vliv,
jak tichá důstojnost
dokáže víc než tisíc slov.
A možná právě proto
zůstává výjimečná,
protože opravdová noblesa
nepotřebuje trůn.

(REFRÉN – plný, široký)
Martino, v tobě je klid…

(OUTRO)
A když se večer zavře den
a svět se ztiší víc,
Martina zůstane v srdci
jako jistota, která trvá.

Romantic symphonic ballad, elegant piano, rich strings, warm male vocal, orchestral build up, noble mood