(sloka 1)
Ticho dýchá mezi stromy,
noc mi sedí na ramenou,
stíny mluví cizími hlasy,
ale já už nejdu s temnotou.
Krev mi hučí jako řeka,
co si pamatuje směr,
byl jsem sám a byl jsem ztracen,
učil jsem se věřit jen.
(předrefrén)
Na kůži mám jizvy času,
na dlaních popel snů,
ale srdce ještě hoří,
ještě slyším vlků chór.
(pianino solo)
(refrén)
Jsem vlk, co vstává s ránem,
i když noc mě chtěla vzít,
z hladu jsem se naučil síle,
z ticha uměl přežít.
Jsem vlk, co kráčí dál,
s hlavou vzhůru, sám a svůj,
nový den mi dává jméno,
už se nebojím být tím, kým jsem byl i kým chci být.
(sloka 2)
Každý krok bolí jak pravda,
když ji říkáš nahlas sám,
ale v očích se mi rozednívá,
už se před sebou neschovám.
Viděl jsem dno i prázdné nebe,
ztracený směr, studený dech,
teď stojím pevně na svých stopách,
a vím, proč dýchám, vím, proč běžím.
(violin solo)
(předrefrén)
Naučil jsem se mlčet,
když svět chtěl slyšet křik,
samota mě neporazila,
jen mi dala vnitřní klid.
(refrén)
Jsem vlk, co vstává s ránem,
i když noc mě chtěla vzít,
z hladu jsem se naučil síle,
z ticha uměl přežít.
Jsem vlk, co kráčí dál,
bez masek, bez pout, bez lží,
nový den mi dává šanci
být tím, co ve mně celou dobu žije.
(most)
A když se svět znovu zlomí,
a tma mi sáhne na hlas,
zavřu oči, ucítím dech lesa,
a vím, že nejsem sám zas.
(ticho / breakdown)
Jen já…
tlukot srdce…
a nový den…
(závěrečný refrén)
Jsem vlk, co přežil zimu,
co se nebál jít svou tmou,
každé ráno znovu vstávám,
i když padám kolenou.
Jsem vlk a nesu jméno,
co mi nikdo nevezme,
nový den je moje síla,
dneska žiju.
Dneska jsem.
Logistik
