(Sloka I)
Ve městě z kovu a světel
kde noc má fialový dech,
kráčím sám mezi stíny
a slyším tep v betonových zdech.
Každý krok má svoji ozvěnu,
každá vzpomínka svůj tvar,
učím se číst v tichu
to, co mi nikdo nenapsal.
Neon padá do kaluží
jako rozlitý sen,
v očích lidí hledám pravdu,
ale míjím ji každý den.
Mám kapsy plné včerejška,
ruce prázdné jak chrám,
a ptám se sám sebe potichu,
jestli ještě někam patřím tam.
(Refrén)
Volám tvé jméno do tmy,
a tma mi ho vrací zpět,
jako by každé slovo
mělo ostřejší hrot než svět.
Stojím na hraně ticha,
kde se láme hlas i čas,
jestli mě slyšíš, odpověz,
nech aspoň stopu v nás.
(Sloka II)
Hodiny běží bez svědků,
sekundy pálí jak prach,
na stěnách visí otázky
a strach má známou tvář.
Ulice hrají falešně,
každý tón je trochu cizí,
jen moje srdce vytrvale
do rytmu paměti mlčí.
Naučil jsem se mlčet nahlas,
když už není co říct,
sbírám drobky odvahy
a učím se znovu žít.
Naděje má rozbité boty,
přesto jde se mnou dál,
i když ví, že zítřek
se dneska znovu ztrácel.
(Refrén)
Volám tvé jméno do tmy,
a tma mi ho vrací zpět,
každý slib je jen stínem,
který se bojí vidět svět.
Stojím na hraně ticha,
kde se láme hlas i čas,
jestli mě slyšíš, odpověz,
nech aspoň stopu v nás.
(Guitar Solo)
(kytara zpívá, táhne dlouhé tóny, pomalu se láme do zkreslení,
melodie stoupá a padá jako dech města v noci)
(Sloka III)
V zrcadlech cizích tváří
hledám ten starý klid,
co se mi kdysi ztratil
mezi „musíš“ a „měl bys jít“.
Každá jizva má svůj příběh,
každý pád má směr,
a já skládám sám sebe
z kousků, co zbyly včera jen.
Někdy stačí jeden pohled,
aby ses neztratil,
jindy tisíc slov nestačí,
abys pravdu udržel.
Tak jdu dál po tenké linii
mezi tichem a lží,
a doufám, že mě světlo
aspoň jednou nezradí.
(Refrén)
Volám tvé jméno do tmy,
a tma mi ho vrací zpět,
každý krok je rozhodnutí,
každý dech je malý vzlet.
Stojím na hraně ticha,
kde se láme hlas i čas,
jestli mě slyšíš, odpověz,
nech aspoň stopu v nás.
(Piano Solo)
(klavír jemně rozebírá hlavní téma,
jednoduché akordy, hodně prostoru, dech a pauzy)
(Most)
A jestli všechno jednou spadne,
a zhasnou světla nad námi,
zůstane píseň v prázdném pokoji
a pravda mezi stěnami.
Nechci víc než jeden okamžik,
kdy se nemusím bát,
že i když ztratím všechno,
pořád mám komu hrát.
( Violin Solo)
(housle nesou hlavní melodii, táhlé tóny, smutek i naděje,
postupně se přidává kapela)
(Závěrečný refrén)
Volám tvé jméno do tmy,
už se nebojím jít,
i kdyby se svět rozpadal,
naučil jsem se v něm být.
Stojím na hraně ticha,
ale už vím, kam jít dál,
každá stopa, co zůstala,
říká, že jsem tu byl… a hrál.
Logistik
