(SLoka I) Ráno je chladné, mlha nízko spí, pole je tiché až příliš, žádný cizí prapor proti nám nestojí, jen tváře, které znáš blíž. Stejné znaky, stejný zpěv, stejné modlitby šeptané, meče váží víc než dřív, když víš, že krev je bratrská. (SLoka II) Vozová hradba stojí pevně, jak vždycky, jak tolikrát, ale dnes se třese víc v lidech než v dřevě, řetězech a kolách. Nikdo nekřičí „vpřed“, jen ticho řeže vzduch, všichni ví, že dnes se neláme bitva, ale celý kruh. (REFRÉN) Lipany – ticho před ranou, nepřítel má naši tvář, bratr zvedá ruku na bratra, a pravda ztrácí hlas. Lipany – pole bez vítězů, jen popel místo snů, když víra bojuje sama se sebou, všichni prohrají hru. (SLoka III) Lstí se otevřela hradba, ne mečem, ne silou, důvěra padla na kolena dřív, než první výstřel zněl tmou. Kola se pohnula pozdě, řetězy zůstaly stát, a ideál, co měl chránit lid, se začal sám požírat. (GUITAR SOLO) (zlomené riffy, pomalé, těžké, padající melodie) (SLoka IV) Vidím strach v očích mužů, kteří kdysi stáli pevně, nechápou, jak se sen může rozpadnout tak jemně. Ne král, ne papež, ne cizí žold a lest, ale únava a rozkol nás srazily na zem. (REFRÉN) Lipany – krev v prachu, bez slávy, bez fanfár, dějiny dnes nepíší vítězové, jen ticho a žár. Lipany – konec pochodu, konec hlasu, co zněl, když bratr bodne bratra, padá celý svět. (MOST) Kdo nese vinu, když padne sen? Ten, kdo zradil, či ten, kdo věřil? Je lepší žít s pravdou v blátě, nebo v míru, co zabil směr? Ne každý pád je porážka, ale tento bolí víc, protože jsme prohráli sami se sebou, ne s cizími. (VIOLIN SOLO) (táhlé, plačtivé, chorál v moll, pocit ztráty a prázdna) (SLoka V) Pole se plní kouřem, hlas chorálu mizí v prachu, ti, co přežili, mlčí, protože není co říct nahlas. Zůstaly jen rozbité vozy, zlomené meče, prapor v hlíně, a otázka, která pálí víc než všechny rány v bitvě. (PIANO SOLO) (pomalé, chladné, jednotlivé tóny jako kroky odcházejících) (ZÁVĚREČNÝ REFREN) Lipany – pamatuj si den, kdy se sen obrátil v stín, ne každá bitva se vyhraje, i když pravda v ní zní. Lipany – varování v čase, co dějiny šeptají dál, nejhorší pád není od nepřítele, ale když se rozdělíš sám. (OUTRO) Až jednou někdo znovu zvedne hlas a řekne, že pravda stojí za boj, ať si vzpomene na pole u Lipan, kde skončil sen… a začala paměť.

LIPANY – BRATR PROTI BRATRU