[Intro] [Melancholic Piano] [Sound of Rain and Clock] [Male Spoken Word] Slyšíš to? Tik... tak... To není čas. To je zvuk mýho svědomí. Symfonie pro ztroskotance. Jedna vteřina, jeden zkrat... a celej svět shořel na prach. Víš, co je nejhorší? Že ta bolest není lék. Je to sůl, co rozežírá rány. A já tu bezmocně čumím... na ty zavřený brány. [Verse 1] [Male Rap - Aggressive] Zdi jsou kurva ledový, realita tvrdá jak žula, bilance mýho života? Zůstala mi jenom nula. Každý ráno budíček do týhle šedivý rutiny, z barevnýho světa zbyly jen plíživý vteřiny. Čas tu neuteče, on se plazí, hnije v koutě, venku život kvete, já se topím v tomhle poutě. Chtěl jsem velký věci, teď nesu cejch a vinu, ztratil jsem se v labyrintu, polykám jen špínu. Fotka dcery na stole, můj jedinej svatej grál, jsem čurák, že jsem na ni nemyslel, když jsem v herně stál. Měnil jsem lásku za gramy, co míří do beztíže, teď mi svědomí a systém kříží tyhle mříže. V noci čumím do stropu, hlava mi třeští, topím se ve sračkách, zatímco venku deští. [Chorus] [Female Vocal - Singing] [Male Vocal - Ad-libs] Roky v háji, platíme daň za vlastní chyby, topíme se v tom, i když jsme si dávali sliby. Čas je kat bez tváře, co nezná slitování, zbylo nám jen ticho a marný volání. Škoda každýho rána, škoda promarněných let, když přes ostnatej drát... vidíš umírat náš svět. [Verse 2] [Male Rap - Storytelling] Vidím ženu přes to sklo, jak si utírá slzy, říkám si, že tenhle trest přišel kurva brzy. Vedle ní stojí malá, motá si svý vlasy, chtěl bych řvát "táta", ale dochází mi hlasy. Můj obraz hrdiny se rozpad, už nemám o co stát, mezi náma je jen ticho a ten ostnatej drát. Kluci venku žijou, budujou si kariéry, já tady čumím do zdi, hledám v ní aspoň směry. Spravedlnost je slepá, ale váhy má cinknutý, pro ty nahoře volnost, pro nás dveře zamknutý. Mladej kluk plnej síly, teď troska bez jména, systém tě srazí na zem, podlomí ti kolena. Cejtíš tu bezmoc? V žilách mi tuhne krev, místo slov polykám jenom ten kurva hněv! [Chorus] [Female Vocal - Singing] [Male Vocal - Ad-libs] Roky v háji, platíme daň za vlastní chyby, topíme se v tom, i když jsme si dávali sliby. Čas je kat bez tváře, co nezná slitování, zbylo nám jen ticho a marný volání. Škoda každýho rána, škoda promarněných let, když přes ostnatej drát... vidíš umírat náš svět.

Ostnatej svět