Parta

Jo…

svět je plnej hlasů, ale málo hlasů má váhu

pravda bolí, proto ji lidi nesnášej

Stačí pár jmen v telefonu, víc nepotřebuju,

zbytek jsou jen stíny, co se motaj, když se daří klubu.

Když šlo do tuhýho, nikdo nikde, ticho jak v hrobě,

teď by chtěli bejt u stolu – sorry, židle jsou obsazený.

Falešnej smích, falešnej respekt, falešná krev,

brácho, poznáš rozdíl, když ti život vezme dech.

Každej tvrdí „bratr“, dokud nemusí něco dát,

pak zdrhnou jak krysy, když se začne potápět člun, fakt.

Můj kruh je malej, ale stojí jak hradba,

nepotřebujem dav, jen záda, co se nezloměj tlakem.

Nechci slyšet řeči, že „jsme všichni jedna rodina“,

rodina zůstává, i když je zima a hladina stoupá.

Radši tři pravý, co se mnou projdou peklem,

než třicet ksichtů, co zmizej při prvním dešti.

Nechci lásku na show, nechci respekt na slovo,

buď se mnou stojíš teď – nebo se mi neozývej znovu.

Viděl jsem přátelství rozpadnout se na drobný,

kvůli egu, kvůli prachům, kvůli falešný koruně.

Každej chce bejt král, ale nikdo nechce nést tíhu,

chtěj potlesk bez práce, úspěch bez boje, bez stínu.

Když jsem byl dole, nikdo nepsal, nikdo nevolal,

jen já, moje hlava a tlak, co mě skoro rozerval.

Teď když se zvedám, slyším: „Brácho, já ti věřil,“

kde jsi byl, když jsem neměl nic? Tehdy jsi mě neviděl.

Nezajímá mě trend, ani vaše prázdná morálka,

realita je špína, ne instagramová pohádka.

Moje slova nejsou hezký, ale jsou pravdivý,

a pravda řeže hluboko – proto ji tolik lidí nenávidí.

Radši tři pravý, co se mnou projdou peklem,

než třicet ksichtů, co zmizej při prvním dešti.

Nechci lásku na show, nechci respekt na slovo,

buď se mnou stojíš teď – nebo se mi neozývej znovu.

Neberu zpátky nikoho, kdo jednou zradil,

druhá šance je luxus, co si každej nezaslouží, chápeš.

Moje paměť je dlouhá, jizvy mluví jasně,

kdo mě bodnul do zad, už nikdy nestojí přede mnou čestně.

Můj tým není hlasitej, ale když přijde chvíle,

stojíme v linii, rameno na rameni, klidně proti tisícům lidí.

Nechci bejt milovanej, chci bejt respektovanej,

protože respekt se nedá koupit – ten je odžitej.

Život mě naučil víc než tisíc prázdnejch řečí,

že opravdovej kámoš se neptá, když máš co dát – ale když teče krev.

Tak si nech svoje pózy, svoje sliby, svoje hry,

já jdu dál s těma, co tu byli, když nebylo nic.

Takže jestli tu stojíš, stoj pevně a bez masky,

protože svět je plnej lidí, ale málo skutečný lásky.

Pár dobrejch kamarádů, to je celej můj svět,

zbytek může koukat z dálky…

my jdeme dál, bez nich, vpřed.