(INTRO – jemná kytara, hluboký mužský hlas)
V depu ticho dýchá, jen motor tiše spí,
a já mu šeptám do kapoty: „Dneska nás nic nezastaví.“
Malý okruh čeká, jak prsten z oceli,
a já vím, že jakmile vyjedu ven, ztratím nad sebou kontrolu.
(SLOKA 1 – postupně se přidává rytmická kytara)
Dveře se zavřou s těžkým tónem, cítím, jak vzduch se mění,
v rukou držím sílu, která se rodí z hlubin strojního snění.
Vyjíždím z depa pomalu, jak vlk, co vychází z temnot,
a když zmáčknu plyn, asfalt zachytí můj tep a udá rychlost.
Čekal jsem dvě stě v hodině, spalující vítr proti tváři,
ale okruh je malý, krátký, a všechno končí dřív,
než moje sny stihnou se rozběhnout dál.
(REFRÉN – plná kapela, široká melodie)
Ale těch sto čtyřicet jedna,
zpívalo mi v žilách jako oheň noci.
Bavorák křičel, trať se chvěla,
a já letěl dál, i když svět chtěl zpátky zpomalit.
Možná to nebyla hranice snů,
ale bylo to skutečné, bylo to moje,
a já věděl, že žiju.
(SLOKA 2 – silnější riff)
V pravé zatáčce podřadím a zadek lehce klouže,
ten krásný tanec mezi strachem a touhou
se vpaluje do paměti, jako když plamen
o lístek papíru zavadí.
Volant se chvěje v prstech,
ale drží pevně jako přísaha mezi člověkem a strojem.
Tribuny mizí, bariéry letí kolem jako duchové,
a já slyším jen metalickou píseň motoru,
co zpívá hlasem starých strojů:
„Jeď dál, jeď dál, dokud ti srdce řve.“
(REFRÉN – ještě silnější, dvojené vokály)
A těch sto čtyřicet jedna,
roztrhalo ticho jak úder blesku.
Možná jsem chtěl víc, možná chtěl jsem dvěstě,
ale v tom okamžiku… byl svět jenom můj.
Bavorák zpíval, okruh hořel,
a já měl pocit, že dotýkám se nebe,
i když jsme jeli „jenom“ sto čtyřicet jedna.
(BRIDGE – zpomalí, melodické kytary)
A když rovinka končí, brzdy zavoní teplem,
čas se na chvíli zastaví…
Stroj oddechuje jako válečník po bitvě,
a já nechci zastavit, nechci se vrátit zpět.
Je to krátké, je to malé…
ale v tom okamžiku je to celý svět.
(FINÁLNÍ REFRÉN – vygradovaný, mohutný)
A tak těch sto čtyřicet jedna,
zůstane navždy vyrytých v mojí hlavě.
Nebyla to rychlost, byla to svoboda,
byl to let, co končí dřív, než začne.
Malý okruh, velký příběh,
a já, Bavorák a noc.
Až se jednou vrátím,
vím, že poletím výš.
(OUTRO – kytara pomalu do ticha)
Jedna jízda. Jeden výdech.
A srdce, co pořád bije v rytmu asfaltu…
---
Logistik
