(Sloka I)
Z dalekých zemí, kde už domov zmizel v dýmu,
přichází letci, co musí znovu věřit snům.
Z Prahy přes Polsko, z úkrytů plných stínů,
nesou si v srdci plamen, který ani noc nevypne.
V řadách RAF, kde cizí jazyk zní jak kov,
stojí muži s orlicí v duši, s touhou vrátit svůj domov zpět.
Když stoupají k nebi, slyší staré drums of war,
ale jejich přísaha je stejná — “Za Británii, za naši zem!”
(Refrén)
A když se rozezní křídla 310. perutě,
nebe se otevírá a vítr zná jejich jména.
Srdce, co neuteklo, jen počkalo na chvíli,
teď brání světlo tam, kde se Evropa lámala.
Je to hrdost národa, co nezlomily hranice,
když české křídlo vzlétá vstříc temnotě a vrací úder zpět.
(Sloka II)
Krejčí, František, Peřina — legendy, co žijí dál,
v kabinách strojů, kde se čas krátí na dech.
Jejich ruce pevné, když nebe praská železem,
a výšky pálí jako žhavý práh.
V očích žádný strach, jen odvaha domova,
který teď stojí tisíce mil od míst, jež milovali.
A když se noční Londýn halí do plamenů,
oni stoupají vzhůru — protože svoboda má jejich tvar.
(Refrén)
A když se rozezní křídla 310. perutě,
nebe se otevírá a vítr zná jejich jména.
Srdce, co neuteklo, jen počkalo na chvíli,
teď brání světlo tam, kde se Evropa lámala.
Je to hrdost národa, co nezlomily řetězy,
když české křídlo letí tmou, aby přineslo nový den.
(Most – závěrečný)
V oblacích zůstali ti, co se domů nevrátili,
ale jejich let patří věčnosti a písku britských pláží.
Až jednou vítr zafouká nad českými lesy,
ponese v sobě ozvěnu jejich odvahy.
Nebem se line hlas, který neumlčí žádná říše:
“Svoboda se neprosí. Svoboda se vybojovala."
A světlo, které chránili, dodnes hoří —
v příběhu mužů, kteří do války šli bez země,
ale nikdy bez srdce.
(Finální Refrén)
A když se rozezní křídla 310. perutě,
celé nebe se postaví vedle nich a zpívá.
Země, kterou milovali, žije v jejich letu,
a Británie ví, že bez nich by její úsvit nespatřil svět.
To české křídlo v temnotě —
to byl oheň, který rozhodl noc.
---
Logistik
