(guitar sólo)
Ranní mlha se válí nad rampou,
já zase stojím v pracovních botách,
ruce připravené, hlava ještě napůl spí,
ale když otevře se hala, probudí se ve mně rytmus.
My manipulanti, první v boji, poslední co odchází,
přenášíme svět z palety na paletu, z chaosu děláme řád.
Skladníci už se smějí, když přicházím,
čeká nás den plný pohybu, zvedání, třídění,
ale jsme sehraná parta, co ví, co dělá.
Jedni řídí vozíky, druzí kontrolují zboží,
my manipulanti táhneme těžké kusy, palety, role,
a když to nestačí, tak společně zabereme víc než dost.
Vojta náš vedoucí stojí opodál,
pozoruje halu jako kapitán vlastní loď.
Nepotřebuje řvát, aby si ho člověk vážil,
stačí jeho klid, férovost a slova, co vždycky sednou.
Když řekne: „Kluci, dneska toho bude hodně,“
víme, že se jede naplno — ale že jede i on s náma.
A pak je tu Zuzana, výš, ale pořád jedna z nás,
tichá síla, co drží celý systém v chodu.
Když přijde do haly, usměje se, kývne,
a člověk hned ví, že věci mají směr.
Má v hlavě plány, tabulky, termíny,
ale nikdy nezapomíná, že za nimi stojí lidi.
Mezi regály je náš svět plný zvuků —
pípání scannerů, brždění VZV, volání kolegů,
a taky náš smích, když si děláme srandu,
protože bez humoru by tahle práce byla jen dřina.
Manipulanti běháme mezi paletami jak stíny,
ale víme, že bez nás by se nic nepohnulo.
Někdy padáme únavou, někdy jedeme na autopilota,
a někdy se zastavíme jen na pár vteřin na rampě
a sledujeme svět venku, co je najednou tichý.
Je to zvláštní domov — ta hala, světla, beton, šum,
ale když vedle tebe stojí lidi, co tě podrží,
tak i obyčejný den dostane význam.
Každý z nás tu nechává kousek života,
pot, mozoly, čas, který se nevrátí,
ale také přátelství, co jinde nenajdeš.
Jsme manipulanti a skladníci, jeden tým, jedna síla,
a dokud budeme držet spolu, pojede to dál.
Protože tahle práce možná není vidět,
ale má srdce — a to bije v nás..
Logistik
