[INTRO – šeptem, atmosféra]
V hlubinách oceánu, kde světla už nedoléhají,
leželo po staletí místo, o kterém šeptali jen mořští bohové.
Ostrov, který se objeví jen těm, kdo hledají pravdu víc než svůj vlastní strach.
A když bouře prorazila noc, otevřela se brána světa, který neměl být nalezen.
---
[VERSE 1]
Vlny se zvedají, jako by chtěly spolknout nebe.
Vítr řeže do tváře, praskají lana, loď se zmítá mezi hromy.
Z mlhy vystupuje silueta, která nemůže být skutečná.
Ostrov, jenž nemá být na žádné mapě,
a přesto roste před očima, jako by žil vlastním dechem.
Každý krok na palubě zní hlasitěji, srdce buší,
a moře zpívá prastarou píseň, kterou lidé zapomněli.
---
[PRE-CHORUS]
Kompas se točí, jako by odmítal ukázat směr.
Blesky kreslí do oblohy runy, staré jako samotný čas.
Všechno kolem křičí: „Neotáčej se zpět.“
A přesto cítím, že mě to místo volá.
Ne hlasem, ale silou, která sahá hluboko do duše.
---
[CHORUS]
Ostrov kouzel, kde čas ztrácí svůj řád,
kde stíny tančí v ohni a světlo se bojí odejít.
Tajemství, jež přežilo krále, války, i zapomenuté světy,
mě volá do svých chrámů.
Do srdce bouří, kde pravda nemá slitování.
Volání, které nejde umlčet, nejde popřít.
---
[VERSE 2]
Lesy uvnitř ostrova září krystalovým světlem,
jako by každý strom měl v sobě kus hvězdného prachu.
Kroky se ztrácejí v tichu, které by mělo být děsivé—
ale není. Je to ticho, které hlídá staré příběhy.
Z mlhy vystupuje vlk s očima z měsíčního ledu,
neútočí, jen sleduje, zkouší mou odvahu.
Pak se otočí a vede mě hlouběji, tam, kde se země mění v živý sen.
---
[CHORUS 2]
Ostrov kouzel, vládců z doby, kdy svět byl mladý,
stráží sílu, která nepatří smrtelníkům.
Jen kdo otevře své srdce světu,
uvidí zázrak ukrytý v temnotě.
A já jdu dál, i když cítím, že cesta mě změní.
---
[BRIDGE – epický zlom]
Zlatá brána povstane přede mnou,
vyšší než hory, starší než moře.
Plameny času hoří kolem,
a slyším hlas bohů, ostrý jako meč:
„Poznej sám sebe, poutníku.
Jen ten, kdo spálí starý strach, může projít.“
Srdce mi hoří, ruce se třesou,
ale přesto vykročím do světla.
---
[FINAL CHORUS]
Koruna noci se roztrhne světlem,
runy zpívají, až se země otřásá.
Kdo projde branou, uvidí svět,
který se rodí z prastarých snů.
Zázrak není sen—je to síla, která mění člověka ve legendu.
Ostrov se otevírá… jen jednou.
Jen těm, kdo mají odvahu.
---
[OUTRO]
Když položím ruku na krystalový oltář,
všechno se ztiší.
Moře utichne, hvězdy se přiblíží,
a ostrov pomalu mizí, jako by nikdy neexistoval.
Ale světlo, které mi dal, zůstává.
Jako jizva. Jako dar.
Jako slib, že svůj osud už nebudu jen následovat—
ale tvořit.
---
Logistik
