(SLOKA I)
V údolí, kde stíny padly, kameny šeptají strach,
prastaré hrobky králů stojí jako armády v nocích tmavých.
Kroky hrdiny duní jak bubny války dávné,
meč v ruce, štít vztyčený, očima hledí dál.
Měsíc svítí na rituály, co přežily věky,
a každý nádech je výzvou – kletba nebo sláva čeká.
Stíny se hýbou, duchové dávných válek zpívají,
že jen odvážný přežije a stane se legendou.
(REFRÉN) (chorál + kytary)
Hej! Temné údolí králů volá statečné!
Hej! Kdo vkročí, krví a čestí zaplatí!
Hej! Orchestr hřmí, riffy burácejí,
a hrdina bojuje, až smrt ustoupí!
(SLOKA II)
Zlaté koruny a meče spí v hrobkách starých,
ale síla není v kovu, je v srdci a vůli bojovníka.
Každý krok mezi sochami je střet s minulostí,
každý nádech je zkouška odvahy, každé oko je stínem krále.
Hrdina čelí duchům, kletbám a pradávným ranám,
a ví, že jeho cesta není pro slabé.
Oheň v očích, dech v rytmu bubnů,
a každý úder meče píše píseň vítězství.
(CHÓR) (mužský, bojový)
“Vstup do údolí, odvážný bojovníku!
Králové a duchové – slyšte křik hrdiny!
Tvrdý krok, pevná ruka – to je cesta vítězství!”
(KYTAROVÉ SÓLO) (INSTRUMENTÁLNÍ MOST)
Riff řve jako armáda, melodie tančí mezi hroby,
basa duní jak válečný buben,
kytara křičí – střet mečů, šepot stínů.
Orchestrál zvedá válečný vítr,
a hrdina kráčí vpřed, srdce plné ohně.
(SLOKA III) – (ZÁVĚR)
Temné údolí se třese, když poslední duch padá,
a hrdina stojí, vítěz nad minulostí a strachem.
Kletba nebo poklad – vše je jen zkouškou vůle,
a jeho jméno se zapíše do kamenů a legend.
Měsíc svítí, hrobky mlčí, ale píseň zůstává,
že odvaha přežívá, a hrdina nikdy nezmizí.
(FINÁLNÍ REFRÉN) (epický, chór + riffy)
Hej! Temné údolí králů volá statečné!
Hej! Kdo vkročí, krví a čestí zaplatí!
Hej! Orchestr hřmí, riffy burácejí,
a hrdina bojuje, až smrt ustoupí!
(ZÁVĚREČNÝ CHÓR)
“Odvaha přežívá, stíny padnou,
a legenda králů trvá navždy!”
---
Logistik
