(SLOKA I)
V pradávném hvozdu, kde se mlha třpytí jak stříbro bohů, se ozývá dunění kopyt, které rozechvívá kořeny stromů i tiché písně větru. Z temnoty vystupuje stádo jednorožců, jejichž hřívy planou jako plameny z hvězdných kovů. Rohy září jako posvátné meče z nebeské kovárny a oči nesou vzpomínky na bitvy, které se odehrály dávno před zrozením lidí. Každý jejich krok je tónem ve velkolepé symfonii světla, která probouzí sílu, již temnota po věky chtěla pohřbít. Když vstoupí na cestu přes zónu, praská země pod jejich silou a noc se mění v ohnivou bouři. Hříbata běží mezi nimi jako jiskry z hvězd, nesoucí dědictví světla, které nikdy nepodlehne stínu.
(REFRÉN)
Stádo hvězd – povstaň a hřmi,
ať světlo prorazí přes černé dny!
V rytmu hromů cválej vpřed,
jednorožčí síla, co zlomí svět!
Když stín chce všechen život brát,
hněv hvězdných rohů začne zářit víc než žár.
Stádo hvězd – povstaň a hřmi,
vaše světlo je náš věčný štít!
(SLOKA II)
V údolích zapomenutých věků, kde se rozpadlé věže zvedají jako kostry minulých bojů, se světlo stáda láme o kameny, které pamatují pád králů i bohů. Jejich příchod přináší proměnu – temné mlhy ustupují, vzduch se naplňuje jiskřením prastaré magie a krajina znovu dýchá. Mladí jednorožci skáčou vpřed s divokou radostí válečníků, kteří ještě nepoznali porážku, zatímco starší vedou s klidem zrozeným z tisíců bitev. Každý jejich krok je příslibem, že světlo nezemře, dokud oni běží krajinou. Kopyta zní jako válečné bubny, hřívy se mění v proudy hvězdného ohně a jejich přítomnost dokáže pozvednout i ty, kteří ztratili poslední víru. Zóna pod nimi znovu ožívá, jako by si vzpomněla na své dávné poslání.
(MOST)
A když se otevřou brány světla,
zvedne se bouře z hvězdných křídel.
Nebe se roztrhne ohnivým zpěvem,
jenž spálí stín až k samotné nicotě.
Stádo se žene jako armáda bohů,
jejich kroky tvoří hymnu konce temnoty.
Každý výdech je zářící šíp,
každý pohled je slibem, že svět nezmizí.
(REFRÉN) – (OPAKOVÁNÍ)
Stádo hvězd – povstaň a hřmi,
ať světlo prorazí přes černé dny!
V rytmu hromů cválej vpřed,
jednorožčí síla, co zlomí svět!
Když stín chce všechen život brát,
záře rohů začne světlo šířit dál.
Stádo hvězd – povstaň a hřmi,
vaše světlo je náš věčný štít!
---