Loutkář Bez Duše

Tvůj jed se skrývá v medových slovech,

nutil jsi mě žít v kovových okovech.

Slíbil jsi nebe, dal jenom stín,

prázdnej palác, kde vládne hřích.

Taháš za nitky, kradeš mi dech,

bereš i duši v posledních snech.

Nikdy ti nestačí, chceš pořád víc,

jsi jenom tyran – kat a soudce zlý.

Nenávidím tě!

Tvůj hlas je jed, co pálí krev!

Loutkáři, kradu zpět svůj hlas,

Tomáši, tvůj čas teď končí v nás!

Hraješ svou hru – jen maska a klam,

z lidí děláš trosky, v očích jen chlad.

Král bez trůnu, falešný bůh,

jen šakal v srdci, co žere můj vzduch.

Provázky prasknou, tvá říše se hroutí,

tvý loutky se zvednou, už neslyší tvůj křik.

Tvá moc je prach, tvůj trůn je hrob,

zbyla ti hanba a studenej strop!

Nenávidím tě!

Tvůj hlas je jed, co pálí krev!

Loutkáři, kradu zpět svůj hlas,

Tomáši, tvůj čas teď končí v nás!

Z tvý říše zůstal jenom dým,

už nejsi nic, jen popel v mým sním.

Já stojím svobodná, ty padáš sám,

tvůj konec je začátek mých ran.