Tvůj jed se skrývá v medových slovech,
nutil jsi mě žít v kovových okovech.
Slíbil jsi nebe, dal jenom stín,
prázdnej palác, kde vládne hřích.
Taháš za nitky, kradeš mi dech,
bereš i duši v posledních snech.
Nikdy ti nestačí, chceš pořád víc,
jsi jenom tyran – kat a soudce zlý.
Nenávidím tě!
Tvůj hlas je jed, co pálí krev!
Loutkáři, kradu zpět svůj hlas,
Tomáši, tvůj čas teď končí v nás!
Hraješ svou hru – jen maska a klam,
z lidí děláš trosky, v očích jen chlad.
Král bez trůnu, falešný bůh,
jen šakal v srdci, co žere můj vzduch.
Provázky prasknou, tvá říše se hroutí,
tvý loutky se zvednou, už neslyší tvůj křik.
Tvá moc je prach, tvůj trůn je hrob,
zbyla ti hanba a studenej strop!
Nenávidím tě!
Tvůj hlas je jed, co pálí krev!
Loutkáři, kradu zpět svůj hlas,
Tomáši, tvůj čas teď končí v nás!
Z tvý říše zůstal jenom dým,
už nejsi nic, jen popel v mým sním.
Já stojím svobodná, ty padáš sám,
tvůj konec je začátek mých ran.