V Tobě Hořím

Když se mě dotkneš, svět se zastaví,

v tichu tvých dlaní čas se napraví.

Tvůj pohled pálí jak hvězda nad ránem,

a v modrých očích mizím ti s úsměvem.

Když mlčíš, slyším, co říct chceš už netřeba,

tvůj hlas mě volá, jak hvězdy obklopující nebesa.

Na tvém rameni svět tiše dýchá,

tam moje duše domov nachází a život vzkvétá.

V tobě hořím, jak plamen, co nespálí,

jen světlem hladí, co v srdci zůstává.

V tobě žiju, dech po dechu dál,

jsi můj hřích i můj chrám!

Když se ti směju, i v chybách mě máš rád,

S tebou můžu být bouře i klidný řád.

Tvé srdce větší než oceán,

v tobě je klid, co svět mi dal.

V tobě hořím, jak plamen, co nespálí,

jen světlem hladí, co v srdci zůstává.

V tobě žiju, dech po dechu dál,

jsi můj hřích i můj chrám!

Kdybys zmizel, svět by ztratil dech,

já hledala bych tě i v jiných snech.

Každá jizva nese tvé jméno,

ty jsi mé všechno, mé posvěcené tělo.

Když zavřu oči, jsi v nich zas,

tvé teplo ve mně spaluje mráz.

Už nemusím hledat, už nemusím chtít,

v tobě jsem našla, co smysl má mít.

V tobě hořím, a nechci zhasnout,

ani když noc mě sváže tmou.

V tobě žiju, dech po dechu dál,

jsi můj hřích i můj chrám!

V tobě hořím…

a navždy chci hořet dál.