Pravda pod stromeček

Vánoční čas a tiché město spí,
on na sítě dal projev, co nás probudí.
Jako předseda Sněmovny k národu promluvil,
to, co v nás dřímalo, v pár větách vyslovil.
Říkal tu pravdu, co v srdcích dávno máme,
tu, kterou nahlas říct se sami často bojíme.

Děkujeme, pane, že padla ta slova,
pravda se zrodila pod křídly domova.
Už nás neumlčíte, už známe ten tón,
za věci pravé teď bije náš zvon!
​
Však druhá strana hned začala řvát:
„Jak si to dovolil, takhle nám lhát?“
Ti, co nás soudí, ty „významné“ davy,
chtějí nám zase jen poplést ty hlavy.
Máte však smůlu, my prohlédli klam,
pravdu a odvahu neberte nám.
​
Budeme věci teď pravými jmény zvát,
před vaší cenzurou nebudeme v koutě stát.
Vánoční poselství v nás navždy zůstane,
to, co je čestné, to v nás teď vzplane.
Děkujeme za odvahu, děkujeme za ten hlas,
příště už pravda nezradí nás.
​