[Verse 1]
Osamělá děvka bloudí Perlovkou
levná rtěnka, v očích půlnoční déšť
podpatky kloužou po mastným chodníku
jak kdyby hledala
poslední hřích, co ještě nezná
Zastavím se u ní, říká mi „šéfe“
směje se hrubě, ale hlas se jí třese
v popelníku dohořívá cizí jméno
a já se ptám, kolik nocí
už ji tady nechalo stát
[Chorus]
Osamělá děvko, kdo ti šeptá jméno
když se ráno z výloh smývá špína snů?
Komu prodáš kousek svého těla
když ti dávno vzali zbytek klidu z plic? (uh)
Osamělá děvko, Perlovka je vězení
a klíč nosíš v rozmazaných očích
tak mi jen na chvíli
půjč ten unavenej smích
[Verse 2]
V ruce má pytlík s levnou kávou
říká: „Zbylo mi na ni z posledních vět“
vyfoukne kouř a kreslí křivou svatozář
nad hlavou holky, co právě ztratila věk
Mluví o chlapovi, co slíbil moře
jen mu uvízla v krku jako kost
pak přišly dluhy, rány, rychlý večírky
a město jí pomalu
začalo říkat host
[Chorus]
Osamělá děvko, kdo ti šeptá jméno
když se ráno z výloh smývá špína snů?
Komu prodáš kousek svého těla
když ti dávno vzali zbytek klidu z plic? (hej)
Osamělá děvko, Perlovka je vězení
a klíč nosíš v rozmazaných očích
já ti jen na chvíli
podržím ten těžkej smích
[Bridge]
Říkám jí: „Pojď, noc ještě nekončí“
ona jen mávne rukou: „To říká každej“
pak mi zašeptá tak tiše, až se leknu
„Já už dávno nejsem laciná
jen jsem přestala bejt drahej sen“
[Chorus]
Osamělá děvko, kdo ti šeptá jméno
když se ráno z výloh smývá špína snů?
Komu prodáš kousek svého těla
když ti dávno vzali zbytek klidu z plic?
Osamělá děvko, Perlovka tě pustí
až si odpustíš, že jsi chtěla víc
já projdu kolem, v kapse tichej příběh
a v uších ti bude znít můj smích