“Hory šepotů a stínů”

(Sloka I)
V prastarých štítech z popela noci,
kde vítr řeže jak ďáblův zpěv,
stoupám do výšin, kde končí kroky
a začíná ledový, démonický hněv.
Skalní tváře vrhají stíny dlouhé
jako vzpomínky, které chtěly zemřít,
a z propastí stoupají modlitby zoufalé,
jež hory odmítly kdy vyslyšet.

(Refrén)
Ó výšiny, kruté a svaté!
Váš dech je mé prokletí i chtíč.
V objetí bouří, v očích temnoty,
mé srdce plane – ať zničí mě ten nič!
Hory, ó hory šepotů a stínů,
vy jste mé krve tichá modlitba.
Váš vrchol – trůn hříchů a hrdinství,
kde propast líbá nebe, co neodpustí.

(Sloka II)
Ledové útesy se smějí výšinám,
jak statní strážci prastarých kleteb.
Na jejich ramenou stojím, lapen v snách,
že ovládnu svět, jenž mizí v zádech.
Bouře se svíjí jako černá nevěsta,
hrom řve jak pekelná bestie,
a přesto cítím vzrušení lovce,
když stojím sám – a noc mě posvěcuje.

(Most)
Zub času mne kouše do kůže,
ale já stoupám výš a výš,
jako by temní bohové dávali mi družě,
a každý krok byl krvavý rituální rýč.
Propast křičí – pojď, obejmi mne!
Vrchol šeptá – jen stateční se zrodí!
A já roztrhnu strach jak pergamen,
v srdci plamen, v duši chladné hory.

(Refrén) (variace)
Ó výšiny, kruté a svaté!
Vám dávám krev, touhu i hřích.
V objetí větru, v křiku ledových bran,
vzrušení z pádu – má černá píseň z nich.
Hory, ó hory tajemných stínů,
přijměte mne jako poutníka tmou.
Ať mé kroky zní jak bubny bitvy –
temné dobrodružství s mrazivou krásou.


---

160–200 BPM – klasický extrémní black/gothic metal,Black metal