(guitar solo)
V mramorových sálech svítá, když zazní zvony úsvitu,
a stíny Jeruzaléma se lámou o zbroj posvěcenou krví.
Na prahu věků stojí bratři, vloženi do vůle nebes,
s meči, jež zpívají o věčnosti, a dušemi vázanými přísahou.
Sbor andělů v dálce hučí, jak bouře nad pouští,
když templáři vyrážejí vstříc světlu i temnotě.
Na ramenou nesou tíhu světa, ukrytou v prastarých svitcích,
a kroky jejich koní duní jako příchod nového věku.
Refrén:
Vstaňte, rytíři světla, z popela ztracených věků,
chrámové zdi šeptají vaše jména k hvězdám.
Vstaňte, strážci tajemství, dědici posvátných věků,
a nechte orchestr bouří rozeznít náš chrám.
(violin solo)
-----
V hlubinách chrámových krypt plápolá paměť lidstva,
poklady schované před světem, korunované tichou září.
Skryté mapy, pečetě bohů, kosti králů i dávných hrdinů –
to vše chráněno zbrojí, která se nikdy nepoddala smrti.
(guitar solo)
Legie temnot pozvedají své prapory, když padá noc,
ale templáři stojí jako žulové sloupy mezi dvěma světy.
Každý z nich nese jizvy minulosti, ale hlas orchestru stoupá,
a v něm se rodí plamen, jenž neuhasí ani prokletí králů.
Refrén:
Vstaňte, rytíři světla, z popela ztracených věků,
chrámové zdi šeptají vaše jména k hvězdám.
Vstaňte, strážci tajemství, dědici posvátných věků,
a nechte orchestr bouří rozeznít náš chrám.
Sólo:
Housle kvílí jako vítr nad Sinají,
varhany burácí jako bouře,
a sbory stoupají výš,
kde se dotýká oheň nebe.
Války králů je srazily na kolena,
ale legenda nezemřela – jen se ukryla v čase.
V hlubinách Evropy dodnes pulzuje jejich síla,
a každý hradní kámen zná melodii jejich přísahy.
Finální refrén:
Vstaňte, rytíři světla, z popela ztracených věků,
ať orchestry zahřmí a katedrály se rozezní.
Vstaňte, strážci tajemství, dědici posvátných věků,
chráníte svět, jehož dech stále v temnotě zní.
Závěr:
Ať padne noc nebo tisíc říší, jejich duch nezmizí,
v každé bouři, každém zpěvu, v každém světle svící.
Templářské srdce plane dál – jako hvězda nad Jeruzalémem,
jako věčný slib, že světlo nikdy nepodlehne stínu.
!!!!!!
---