(SLoka I) V mlze ranní stojí zem, krev a bláto, oheň, dým, z polí zní zpěv železný, kdo se bojí, ten už není živ. Jedno oko vidí víc než dva, pravda pálí víc než hněv, meč je víra, štít je hlas, lid se zvedá – slyší zpěv. (SLoka II) Z Trocnova vítr jméno nese, v srdci kříž, v ruce řád, ne pro slávu, ne pro trůn, ale pro pravdu jde se prát. Když zvony ztichnou, bubny zní, kola skřípou v prachu cest, kdo má víru, ten se nezlomí, vozová hradba – pevnost, most i klec. (REFRÉN) Jan Žižka – oheň v nás, neustoupí, nezradí, vozová hradba, lidu hlas, pravda vítězí! Jan Žižka – štít i meč, husitský chorál zní, kdo stojí pevně, přežije, kdo věří, ten se neztratí! (SLoka III) Proti nim šiky zbroje lesk, zlato, pýcha, cizí řád, proti nim sedlák, kov i hněv, a Bůh, co slyší hlad. Kola spojí řetěz, dřevo, železo, každý vůz je chrám i hrob, kdo překročí tu čáru zlou, pozná hněv, pozná soud. (GUITAR SOLO) (držné, bojové, těžké riffy, rytmus kol a pochodu) (REFRÉN) Jan Žižka – oheň v nás, neustoupí, nezradí, vozová hradba, lidu hlas, pravda vítězí! Jan Žižka – štít i meč, husitský chorál zní, kdo stojí pevně, přežije, kdo věří, ten se neztratí! (MOST) Když padne noc a zhasne den, zůstane jméno v kameni psané, nejsi sám, když stojíš pevně, i slepý vidí víc než král bez tváře. Nezlomí nás strach ni lest, jen zrada bolí víc než smrt, pravda není tichý hlas, je to křik, co probudí svět! (VIOLIN SOLO) (epické, táhlé tóny, husitský chorál v moll) (SLoka IV) I když oči pohasly, zrakem je víra dál, vede bitvu, vede lid, i smrt se ptá, kdo stál. Legenda kráčí bez těla, ale s mečem v dějinách, kdo zradí lid a pravdu sám, toho jméno shoří v prach. (PIANO SOLO) (pomalé, osudové, doznívání bitvy a ticha) (ZÁVĚREČNÝ REFREN) Jan Žižka – věčný štít, hlas země, hrom a chór, vozová hradba, poslední klid, nepadneš, dokud stojíš vzpřímený. Jan Žižka – český boj, plamen v časech zlých, pravda vítězí, krev i pot, zůstává v nás – navždy žít!

JAN ŽIŽKA