Listy šeptají v chladném větru, když krajina pomalu mění svou tvář.
Zlaté koruny stromů se sklánějí k zemi, jako by vítaly nový čas klidu.
Vůně mlhy se snáší k cestám, po kterých kráčíme beze spěchu, tiše a s úctou.
Podzim přichází jako malíř, co štětcem zbarví každý kout do teplých tónů.
Refrén:
Podzimní světlo plane, v srdci tiché volání,
barvy ohně tančí v kraji, kde končí léto a začíná snění.
V tom tichu cítím naději, co v každém listu zůstává,
podzim mě vede dál, tam kde duše odpočívá.
Ranní rosa třpytí se jako stříbro, když slunce vychází mezi mraky.
V tichu polí slyším vzdálený zpěv – jako ozvěnu dávných dnů.
Stará cesta k lesu je pokrytá listím, které šustí pod kroky a povídá příběhy.
Každý tón větru připomíná, že všechno má svůj čas, svůj rytmus, svůj návrat.
Když večer sestoupí, kraj zahalí teplé šero.
Svíčky v oknech vesnic žhnou jako hvězdy spadlé na zem.
Ve vzduchu je klid, který umí obejmout i nejneklidnější srdce.
Podzim dává prostor vzpomínkám, ale také začátkům, co se teprve rodí.
Refrén:
Podzimní světlo plane, v srdci tiché volání,
barvy ohně tančí v kraji, kde končí léto a začíná snění.
V tom tichu cítím naději, co v každém listu zůstává,
podzim mě vede dál, tam kde duše odpočívá.
Vichr nad stráněmi rozfouká poslední teplé dny, ale nebere jejich kouzlo.
U řeky se zrcadlí oranžové nebe, jako by se svět na chvíli zastavil.
Šustění trávy, volání ptáků, pomalý proud vody — to všechno splývá do jedné písně.
Je to píseň klidu, síly a tichého smíření.
Kroky vedou dál mezi stromy, které už znají tisíce příběhů.
Mlha se vine jako stříbrná stuha, skrývá i odhaluje podle vlastního rozmaru.
A já v tom všem cítím, jak podzim léčí, očišťuje a připomíná, co je důležité.
Krása není hlasitá — někdy stačí jeden pohled na list, který padá z nebe.
Refrén závěrečný:
Podzimní světlo plane, barvy ohně stále září,
do ticha plného příběhů vstupuje nový čas.
V každém kroku, v každém dechu, zůstává jeho krása,
podzim mě vede dál… a já jdu s ním v míru a naději.
---
Logistik
