--- (SLOKA I) V údolí Orlice, kde mlha objímá kamenný práh, stojí Kostelec jak věčný strážce, pevný v temných dnech. Zvonice zpívá o mušketách a o bitvách, a na dláždění zůstává otisk těch, co šli na věčný útěch. Vítr rozechvívá staré lípy, šeptá jména dávných stráží, každá ulice je kronika, v níž ocelová čest se vryla. A když noc klesne jak opona na černé stáži, město se probouzí v symfonii, kterou temnota kdysi skryla. --- (SLOKA II) Nad parkem pod zámkem, kde se světlo s mlhou třídí, kráčí stíny válečníků s pochodněmi ve zmrzlých rukou. Housle křičí jako šípy, v nichž staré příběhy sídlí, a bubny duní jak kroky armád na tažení za hlubokou slzavou skokou. Podél Orlice se proud rozzáří žárem oceli, v jejím odrazu se lámou vzpomínky i budoucí přísahy. A každý válečník ví, že zde se rodí dějiny smělý, že v Kostelci se sny mění v povinnost, krev a slávu posvátných drah. --- (REFRÉN) 🌙 Kostelci, město světla v bouři, 🌙 tvé zvony znějí, když temnota krouží. 🌙 Orlice chrání tě svou věčnou písní, 🌙 a válečníci z hlubin tvých ulic povstanou tiší i hrdí. 🌙 Tvá koruna září i v stínu noci — 🌙 město, jež přežije bouře i bohy. --- (SLOKA III) Když nad krajem stoupne mlha jako dech starých vojsk, od zámku k řece se rozezní symfonie z dávných hodin. Každá nota je meč, každý akord další lidský krok, a operní hlas pozvedne město, které stojí i v časech, kdy padali jiní. Kamenné cesty pamatují slzy i sliby velkých dnů, a v jejich ozvěnách slyšíš smích i vzdechy zapomenutých stráží. Tam, kde se světlo láme o proud, se setkává minulost s budoucí mocí, a z temnoty vycházejí hrdinové, které píseň zpět povolává. --- (SLOKA IV) Na jižním okraji, kde se ticho mění v bojový chorál, opera roste jak vítr, co se opře do střech i korun stromů. A když poslední tóny rozechvějí kamenný sál, z dýmu povstane armáda, už bez pout, bez hříchů, bez stonů. Jejich zbroj zpívá, jak se lámou brány ze strachu, hledí chladně svítí v blescích nad Orlicí. A město ví, že stojí na prahu nového věku, na prahu prachu, kde každý válečník chrání melodii, která vane věčností. --- (MOST) (operní, mystický) ✨ Zvedni hlas, ó město v mlhách, ✨ nech čas se zlomit ve starých hrách, ✨ ať Orlice vede tě v tichých nocích, ✨ ať tví strážci stanou na nebeských rocích… --- (REFRÉN) (finální, mohutný) 🌙 Kostelci, město světla v bouři, 🌙 tvá píseň zní, i když temnota krouží. 🌙 Hrdinové z dávných balad se vrací, 🌙 v tobě je ocel, co nikdy se neztrácí. 🌙 Koruna Orlice pones tě věky — 🌙 město, co stojí proti temnotě navěky. ---

„Orlická Koruna v Bouři“