---
(SLOKA I)
V údolí Orlice, kde mlha objímá kamenný práh,
stojí Kostelec jak věčný strážce, pevný v temných dnech.
Zvonice zpívá o mušketách a o bitvách,
a na dláždění zůstává otisk těch, co šli na věčný útěch.
Vítr rozechvívá staré lípy, šeptá jména dávných stráží,
každá ulice je kronika, v níž ocelová čest se vryla.
A když noc klesne jak opona na černé stáži,
město se probouzí v symfonii, kterou temnota kdysi skryla.
---
(SLOKA II)
Nad parkem pod zámkem, kde se světlo s mlhou třídí,
kráčí stíny válečníků s pochodněmi ve zmrzlých rukou.
Housle křičí jako šípy, v nichž staré příběhy sídlí,
a bubny duní jak kroky armád na tažení za hlubokou slzavou skokou.
Podél Orlice se proud rozzáří žárem oceli,
v jejím odrazu se lámou vzpomínky i budoucí přísahy.
A každý válečník ví, že zde se rodí dějiny smělý,
že v Kostelci se sny mění v povinnost, krev a slávu posvátných drah.
---
(REFRÉN)
🌙 Kostelci, město světla v bouři,
🌙 tvé zvony znějí, když temnota krouží.
🌙 Orlice chrání tě svou věčnou písní,
🌙 a válečníci z hlubin tvých ulic povstanou tiší i hrdí.
🌙 Tvá koruna září i v stínu noci —
🌙 město, jež přežije bouře i bohy.
---
(SLOKA III)
Když nad krajem stoupne mlha jako dech starých vojsk,
od zámku k řece se rozezní symfonie z dávných hodin.
Každá nota je meč, každý akord další lidský krok,
a operní hlas pozvedne město, které stojí i v časech, kdy padali jiní.
Kamenné cesty pamatují slzy i sliby velkých dnů,
a v jejich ozvěnách slyšíš smích i vzdechy zapomenutých stráží.
Tam, kde se světlo láme o proud, se setkává minulost s budoucí mocí,
a z temnoty vycházejí hrdinové, které píseň zpět povolává.
---
(SLOKA IV)
Na jižním okraji, kde se ticho mění v bojový chorál,
opera roste jak vítr, co se opře do střech i korun stromů.
A když poslední tóny rozechvějí kamenný sál,
z dýmu povstane armáda, už bez pout, bez hříchů, bez stonů.
Jejich zbroj zpívá, jak se lámou brány ze strachu,
hledí chladně svítí v blescích nad Orlicí.
A město ví, že stojí na prahu nového věku, na prahu prachu,
kde každý válečník chrání melodii, která vane věčností.
---
(MOST) (operní, mystický)
✨ Zvedni hlas, ó město v mlhách,
✨ nech čas se zlomit ve starých hrách,
✨ ať Orlice vede tě v tichých nocích,
✨ ať tví strážci stanou na nebeských rocích…
---
(REFRÉN) (finální, mohutný)
🌙 Kostelci, město světla v bouři,
🌙 tvá píseň zní, i když temnota krouží.
🌙 Hrdinové z dávných balad se vrací,
🌙 v tobě je ocel, co nikdy se neztrácí.
🌙 Koruna Orlice pones tě věky —
🌙 město, co stojí proti temnotě navěky.
---
Logistik
