Cz_live1 mene irony

Budík mě děsí vstávat, no to se nedá!

Myšlenka na práci vlasy hrůzou mi zvedá!

Radši zívnu si zhluboka,

já ale nebudu nikomu dělat otroka.

Bída mě žere a chudoba ničí,

všude máme dluhy, žena na mne křičí.

Tady makat nemá smysl, Čechy nejsou zahraničí,

než někde dřít, tak radši mám kulový,

a na net napíšu, jak je svět surový.

A když je mi občas vyloženě do pláče,

kouknu se na net a komentuju boháče,

tohle tady nebylo tenkrát za totáče!

Obuju si sandále a skáknu pro lahvinku,

odměním se skleničkou a hromadou odpočinku.

Koupím si losy, tak za dvě stovky,

a pak už se dnes nehnu od obrazovky.

Nadávám u kasy, jak vše podražilo,

dřív se mi s dávkami nádherně žilo.

Že nemám na chleba? To přece nevadí,

chudáky v nesnázích úřad zas pohladí.

Chtěl bych tu u pípy jen tiše navždy stát,

o moje blaho by měl snad více starat stát!

Že se mi nechce dělat, tak to vážně není,

já jen nerad vstávám, když mám třeba denní.

A večer se scházíme u Franty v putyce,

nadávat na všechno, co psali v rubrice.

Dáme si do nosu drahý ty panáky,

viníme za krizi cizáky a straky!

Za všechno můžou a je to tak vždycky,

ty prasata kapitalistický!

Rozkradli tu vše, co rozkrást se dalo,

a na nás občany nezbylo ani málo.

A pracovat za něco jako běžný plat?

To radši ležet v posteli a na všecko srát.

A tak si říkám, když ležím tu v dece,

že se mi pracovat strašlivě nechce.

Vždyť přece víme, jak ten svět se točí,

já jsem ten chudák, co slzí mu oči!

Jednou jsi dole a podruhé na dně,

tenhle náš systém tě položí snadně.

Jednou jsi králem, když přijdou ti dávky,

zítra už vyhlašuješ domácí stávky.

Všechno se zdražuje, pivo i tráva,

já jsem ta oběť a vláda je kráva.

Dokud se točí ta bláznivá koule,

já na gauči pěstuju dvě obří boule!

Zítra prý schůzka na úřadu práce,

to je fakt tyranie, stres a frustrace!

Prej abych nastoupil na stavbu cest,

proč já bych měl ale dostat tenhle trest?

Mě bolí koleno a mám i deprese,

práce mi akorát infarkty přinese.

Doktor je fašista, nechce napsat důchod,

budoucnost nejistá, ale dáme tomu průchod.

Proč mám platit složenky, nebo prý nájmy?

To radši koukám do sklenky, mám holt jiné zájmy.

Kličkovat před dluhem, to je můj um!

Věřitel neví kde mne hledat, zasloužím i rum.

V trenkách se potím a popíjím pivo,

nadávám u zpráv, jak venku je křivo.

Manželka stěžuje, že lednice zeje,

z televizních obrazovek beznaděj se leje.

Že prej mám sebrat se a hledat si job,

já na to říkám: to byl by můj hrob!

A tak si říkám, když ležím tu v dece,

že se mi pracovat strašlivě nechce.

Vždyť přece víme, jak ten svět se točí,

já jsem ten chudák, co slzí mu oči!

Jednou jsi dole a podruhé na dně,

tenhle náš systém tě položí snadně.

Jednou jsi králem, když přijdou ti dávky,

zítra už vyhlašuješ domácí stávky.

Všechno se zdražuje, pivo i tráva,

já jsem ta oběť a vláda je kráva.

Dokud se točí ta bláznivá koule,

já na gauči pěstuju dvě obří boule!

S iPhonem v ruce se na fejsu hádám,

chudoba drtí mě, únavou padám.

Nemáme co jíst, do diskuzí vkládám,

a o zvýšení dávek obratem si žádám.

Proč soused má bávo a já jenom dluhy?

To jsou ty zpropadený, mafiánský kruhy!

Prej na sobě makal a učil se v noci,

kdepak, jen podvádí a má známé u moci!

Jednou jsi dole a podruhé na dně,

tenhle náš systém tě položí snadně.

Jednou jsi králem, když přijdou ti dávky,

zítra už vyhlašuješ domácí stávky.

Všechno se zdražuje, pivo i tráva,

já jsem ta oběť a vláda je kráva.

Dokud se točí ta bláznivá koule,

já na gauči pěstuju dvě obří boule!

Venku lidi pospíchají do svého jobu,

co je tohle za bláznivou dobu.

Ale my ležíme dál,

jednou jsi oběť a jednou jsi král.

Když zrovna pípne ten sociální dar,

to ze mě rázem vyprchá ten zmar.

Já jedu z gauče, tak nalej mi pivo!

Ať je ten zlej svět aspoň chvilku míň na křivo.