Na přehradě

Na břehu přehrady začíná náš den,

slunce se probouzí a hladina je jen

tichá jak dech, když ti šeptám „pojď blíž“,

vůně lesa stoupá vzhůru a ty se na mě díváš, víš.

Udice napnutá, vlasec se ti třpytí,

a já cítím, jak tvé srdce moje rytmy chytí.

Ryby se ztrácí v tmě pod hladinou,

ale ty jsi ta, co mě vede touhle krajinou.

Ref:

A tak tu žijem na přehradě, jen ty a já,

noc je naše loď a voda nás objímá.

Když tě miluju, svět se kolem utiší,

jen vítr zpívá píseň, co nám duši vytiší.

Na dece v trávě tvé vlasy voní létem,

tvé doteky hoří a já jsem celej světem,

kde nic není víc než tvůj pohled jasný,

kde každý tvůj úsměv mě zas do snů vrací.

Kostičky chleba padnou do vln líných,

a ty se směješ, jak děti kloužou po molu stinným.

Když večer spadne, zapálíme malý oheň,

a já ti šeptám, že jsi můj domov i když jsme v poli, v lese, kdekoliv.

Ref:

A tak tu žijem na přehradě, jen ty a já,

tvé ruce hřejou víc než letní zář.

Když tě líbám, všechno kolem přestane,

jen naše tiché srdce v rytmu přehrady se rozezve.

Most:

A kdybych mohl, zůstal bych tu navždycky,

jen já, ty, vlna a dvě zatoulané lžičky

od kávy, co jsme pili při svítání,

a tvé „mám tě ráda“ co pomalu mě sklání

k tomu být lepším chlapem, než jsem kdy byl.

Ref – závěr:

A tak tu žijem na přehradě, kde nás čas nechal být,

kde milování je tichý příběh, co umí žít.

Když tě držím, vím, že nic víc nechci mít,

jen tebe, mě a přehradu, kde umím snít.