Narodil jsem se v tichu, kde noc hladila zem,
svět byl studenej kámen, ale já chtěl jít dál ven.
Každej krok byl otázka, každej sen chtěl vyrůst v nás,
a já věřil, že i nejhlubší stín jednou propustí svůj jas.
Dětství mi dalo křídla z bláta, rány i smích,
běhal jsem po polích, kde vítr šeptal sliby v tichých chvílích.
Srdce bylo malý, ale hořelo jak svíce,
co se nevzdá, i když její plamen útočí na hranice.
Ref:
✨ A já letím dál, jak poslední jiskra v nás,
✨ co svítí, i když padá noc a ztrácí se nám čas.
✨ Když srdce zpívá z kovu, zní to víc než obyčejný hlas,
✨ melodie života, co vede nás od země až do hvězd zas.
Mládí mě roztrhalo, ale dalo křik i sílu,
poznal jsem lásku, co mě postavila z ruin na chvíli.
Držel jsem ji v náručí, když pršelo na střechy dnů,
a věděl jsem, že je to dar — jeden z těch, co nezmizí z tónů.
V dospělosti jsem stavěl domy, i když padaly hned,
učil jsem se nevzdávat, i když lámal mě svět.
Některý sny shořely, jiný vyrostly jak les,
ale v duši pořád zněl ten zpěv — tichej, ale přímý, bez křečí a ples.
Ref:
✨ A já letím dál, jak poslední jiskra v nás,
✨ co svítí, i když padá noc a svět se drolí zas.
✨ Když srdce zpívá z kovu, i ticho dostane hlas,
✨ a cesta, kterou kráčíme, se mění v klenutej čas.
Bridge:
A když přišlo stáří, nebyl jsem zlomený,
jen unavená duše, co ví, že její příběh je zapsaný.
Seděl jsem na kopci, kde jsem kdysi snil svůj sen,
a řekl si: „Nebyl to marný život… chtěl bych ho žít znovu, klidně zas jen jeden den.“
A pak přišel večer, tichej a jemnej jak dech,
hvězdy se otevřely a já slyšel jejich smích.
Zavřel jsem oči bez strachu, protože světlo mě znalo,
vedlo mě celým životem… a teď mě bere dál, někam, kde už nebolí to, co kdysi pálilo pomalu.
Závěrečný Ref:
✨ A já letím dál, jak poslední jiskra v nás,
✨ co hřeje, i když tělo spí a duše míří v jas.
✨ Každý tón je vzpomínka, každý dech byl čas,
✨ a dobře žitej život zní… jako ta nejtišší metalová balada v nás.
Logistik
