DOTYK EGYPTA

(SLOKA I)

Letadlo klesá nad pouští,

zlatý písek září v dálce,

vzduch voní horkem a solí,

a srdce bije jinak než doma.

První krok do cizího světa,

slunce pálí do očí,

a moře třpytí se jak sklo,

co skrývá modré tajemství.

(SLOKA II)

Rudé moře šeptá tiše,

vlny hladí břeh,

pod hladinou svět z korálů,

barvy, které nelze zapomenout.

A pak náhle stín v dálce,

rychlý pohyb pod hladinou,

delfíni tančí kolem lodě,

jak by nás vítali domů.

(REFRÉN)

Egypt volá jménem slunce,

zlatý dech starých časů,

mezi mořem a pouští

dýchá věčnost v každém kroku.

Egypt zpívá hlasem větru,

písek nese dávný sen,

když se díváš do obzoru,

cítíš, že jsi součástí dějin.

(SLOKA III)

Pyramidy stojí mlčky,

ostrý stín proti nebi,

kámen, co pamatuje víc

než tisíce lidských let.

Káhira hučí jako řeka,

trhy voní kořením,

a mezi ruchem velkoměsta

dýchá historie dál.

(SLOKA IV)

Kleopatra v příbězích žije,

královna písku a noci,

její jméno šeptá vítr

nad Nilem při západu slunce.

A když večer zbarví nebe,

hvězdy padnou do tmy,

moře zůstává nekonečné

a člověk se cítí lehký.

(REFRÉN)

Egypt volá jménem slunce…

(MOST)

Cesta není jen v kilometrech,

ale v tom, co zůstane v nás,

v doteku teplé vody,

v tichu mezi pyramidami.

Vzpomínky jsou jak písek v dlani,

nejdou úplně setřást,

a kousek toho slunce

si odvezeš domů.

(REFRÉN – širší, plný)

Egypt volá jménem slunce…

(OUTRO)

A když se vrátíš zpět,

do ulic a známých dní,

v očích zůstane modrá hloubka

a zlatý prach pouště.