---
(INTRO) (Vítr, vzdálený vlak)
Krajina mlčí.
Koleje si pamatují víc než lidé.
Každá cesta má cenu.
Ne každá má návrat.
---
(SLOKA I) (Mužský hlas)
Vlak se řeže zelení jak čepel,
pole se klaní pod jeho tahem.
Sedím u okna a počítám roky,
co zůstaly v tunelech paměti.
Stromy stojí jak němí svědci,
každý z nich viděl odchod i strach.
Tady se nebojovalo zbraní,
ale tichem… a čekáním.
---
(PRE-REFRÉN) (Napětí)
Každá stanice je rozhodnutí,
každý rozjezd malá válka v nás.
---
(REFRÉN) (Plný, epický)
Tyhle koleje vedou dál,
přes ztráty, co nikdo nepočítá.
Tyhle koleje vedou dál,
i když srdce zůstalo stát.
Války se nevedou jen na mapách,
některé hoří v nás… potichu.
---
(SLOKA II) (Hlubší emoce)
Starý motor dýchá jako veterán,
pamatuje víc než jeden režim.
Kolik lidí vezl pryč beze slov,
kolik snů zůstalo na perónu stát.
Děti dnes mávají z polí,
netuší, kolik slz tu spadlo.
Krajina se uzdravila,
paměť ne.
---
(REFRÉN II) (Silnější)
Tyhle koleje vedou dál,
skrze lesy, co pohřbily strach.
Tyhle koleje vedou dál,
ale minulost jede s námi.
Války nekončí podpisem,
jen se naučí mlčet.
---
(MOST) (Tiché zpomalení)
Někdo se vrátí jiný,
někdo už nikdy.
A vlak jede dál,
protože musí.
---
(SLOKA III) (Gradace)
Viděl jsem pole zlatá jak slib,
a lesy tmavé jak vzpomínky.
Každý kilometr je přísaha,
že to nevzdáme, i když bolí.
Tenhle vlak není útěk,
je to pochod bez zbraní.
Směr vpřed, i když nevíš kam,
to je nejstarší forma odvahy.
---
(FINÁLNÍ REFRÉN) (Maximální emoce)
Tyhle koleje vedou dál!
Přes jména vyrytá do ticha!
Tyhle koleje vedou dál!
A nesou nás, dokud dýcháme!
Některé války nemají vítěze,
jen ty… co pokračují.
---
(OUTRO) (Vlak mizí v dálce)
Krajina zůstává.
Vlak odjíždí.
Paměť jede s námi.
---
Logistik
