--- Pod žhavým sluncem Nil se třpytí jak ocel v ohni božím, a písky šeptají jméno, jež věky nesmažou: král Egypta, vládce dvou zemí, pán černé půdy i zlatých chrámů, ten, který povstal z prachu bohů, když ostatní padli na kolena. Na čele korunu, v očích bouři, v hrudi oheň starých dynastií. Jeho krokem duněla země, když povolal lid do zbraně, ne pro slávu, ne pro chamtivost – ale pro čest, pro domov, který miloval víc než vlastní krev. (SLOKA I) Z východu stoupal stín, národ válečníků s tvářemi tvrdými jak sarkofágy. V plamenech vesnic zněl křik matek, oheň pálil úrodu, a pískem se valily kroky, jež hrozily pohltit říši. V srdci Théby se rozezněly bubny, chrámové sloupy duněly, když se král postavil před svůj lid – ne jako božstvo, ale jako muž, který ví, že ten den rozhodne o všem. Pozvedl meč, ostří se rozzářilo jako sluneční disk Rea. „Egypt se nehrbí! Egypťané stojí!“ A s tím výkřikem vyrazil vpřed. (REFRÉN) Nil se nezastaví, když krev padá do jeho vln, země se nevzdá, dokud válečník stojí pevně. Král Egypta, syn bouře, pán světla i tmy, tvůj hlas nás vede, tvůj meč nás chrání. Za chrám, za domov, za věčnost, za hrdost země, my půjdeme s tebou – i kdyby měl svět shořet. (SLOKA II) Na hranicích pouště se střetly dva světy – ostrý kov proti písku, řev armád proti tichu bohů. Štíty se lámaly, šípy syčely, písek byl rudý, ale král stál uprostřed bouře jako obelisk mezi časem. Úder za úderem, dech za dechem, jako by ho vedl sám Horus. Jeho bojovníci padali, ale nezviklali se, protože v jejich čele kráčel muž, který znal bolest i slávu, a věděl, že pokud zlomí nepřítele dnes, Egypt bude žít další tisíciletí. (MOST) Když se zdálo, že bitva praská pod tíhou porážky, král pozvedl vlajku se zlatým sokolem, a poryv větru roztrhl prach a dým. Egypťané uviděli jeho siluetu – a jako jeden muž se znovu zvedli. Krev jim stékala po pažích, slunce pálilo, ale jejich srdce se rozhořela. Bouře se obrátila. (REFRÉN) Nil se nezastaví, když krev padá do jeho vln, země se nevzdá, dokud válečník stojí pevně. Král Egypta, syn bouře, pán světla i tmy, tvůj hlas nás vede, tvůj meč nás chrání. Za chrám, za domov, za věčnost, za hrdost země, my půjdeme s tebou – i kdyby měl svět shořet. (SLOKA III) – (Závěr) A když padla noc, nepřítel se dal na útěk. Písky se utišily, nebe vydechlo, a král stál nad bitevním polem, meč zabořený do země, oči plné únavy i vítězství. „Egypt žije,“ zašeptal. „A s ním i my.“ Vojáci poklekli, bubny umlkly, a v dálce Nil unášel rudé stružky zpět do moře. Ale král věděl, že vítězství není dar – je to přísaha. A on ji ponese dál. A tak se zrodila legenda. Až pískem zavane vítr, pořád bude slyšet: Král Egypta – ten, který vedl lid, a nikdy neustoupil.

KRÁL EGYPTA