Přehrada z ocele

Na hrázi duní bouře, zvedá se temnej tlak,

v noci slyším tvoje kroky, jak proráží každej mrak.

Voda pod náma řve, jak šelma na řetězu,

a já cítím, jak mě táhneš zpátky z pekla k světlu.

Házím prut do tmy, hladina se třese,

jak kdyby věděla, že dneska noc neklesne.

Ryby mizí v hlubinách, stíny krouží kolem nás,

a ty se směješ jako bohyně, co přepisuje čas.

Ref:

⚡ Metal v žilách, vlna v srdci, přehrada nás vede dál,

⚡ když tě líbám, svět se láme jak rezavej král.

⚡ V našem hřmění mizí všechno, co nás kdy chtělo brzdit,

⚡ jsme bouře, která umí lásku rozjet i zkrotit.

Na dece u vody šlehne oheň do tmy,

tvůj dotek pálí prudčeji než železo, co tluče do kovárny.

Když mě stáhneš k sobě, propadám se hloub,

kde naše těla tvoří rytmus pevnější než hrom a sloup.

Kolem hráze burácí nezvedenej vítr,

chytne nás za vlasy a nese jak posvátnej citr.

Naše kroky duní po molu jak kladiva válcovny,

a každej tvůj nádech mě láme jako struny dělovny.

Ref:

⚡ Metal v žilách, vlna v srdci, přehrada nás vede dál,

⚡ tvůj křik mě zvedá výš než jakýkoli král.

⚡ Když tě držím, propadnu se do žáru, co nejde krotit,

⚡ jsme oheň, voda, láska — síla, co neumí shnít.

Bridge:

A kdyby voda vystoupala, pohltila celej kraj,

stejně s tebou půjdu dolů, protože ty jsi můj ráj.

Nejsme ticho, nejsme klid — jen bouře bez hranic,

a i kdyby svět spad‘, já budu pořád tvůj bojovník.

Závěr:

⚡ Metal v žilách – dokud přehrada řve,

⚡ tvůj hlas je hymna, co mě nikdy nepustí ke dnu.

⚡ A jestli jednou noc skončí, tak jen proto, že…

⚡ jsme zapsali náš příběh do kamene a zvuku.