(SLOKA I) Na břehu stojím, svět se tiší, mlha se zvedá nad hladinou, slunce se láme o špičku prutu, den začíná symfonií tichou. Řeka plyne jak dávná píseň, co zpívá o čase i snech, každý kruh na klidné vodě je odpověď na lidský spěch. Kroky v rosou mokré trávě, vzduch má chuť po ránu čistou, v dálce volá křídlo racka, nebe kreslí linku jistou. (PŘEDREFRÉN) Napni vlasec, nadechni se, život plyne v proudu dál, každé čekání má smysl, každý okamžik je dar. (REFRÉN) (epický sbor) U hladiny slyším tlukot světa, v každé vlně je síla i klid, ryby stříbrem kreslí léta, učí mě zpomalit a žít. Orli krouží nad mým ránem, ptáci jsou mým chórem snů, u vody nejsem nikdy sám, tady nacházím svou sílu dnů. (SLOKA II) Kapři šeptají v hloubkách ticha, štika stínem projíždí proud, život pod hladinou dýchá, neviditelný, silný, hrdý a proud. Ledňáček sedí jako strážce, v očích moudrost dávných let, její klid mi tiše říká: „Nespěchej, svět nikam neutek.“ V rákosí zpívá ranní vítr, labuť klouže jak bílý sen, každý záblesk šupin ve vodě je víc než jen obyčejný den. (PŘEDREFRÉN II) Struny orchestru sílí v dáli, bubny tepou jako proud, čekání není slabost, je to odvaha zůstat tu. (REFRÉN) (mohutnější, dvojhlasy) U hladiny slyším tlukot světa, v každé vlně je síla i klid, ryby stříbrem kreslí léta, učí mě zpomalit a žít. Když vítr rozezní rákosí, je to válečný pochod snů, bojovník bez zbraní stojím tu, a chráním ticho svých dnů. (ORCHESTRÁLNÍ MEZIHRA) (sólo housle + kytara) (stoupající melodie, rychlé tempo 170 BPM, epická gradace) (MOST) (ztišení – jen piano + hlas) V každém náhozu je naděje, v každém tichu odpověď, voda mě učí pokoře, učí mě prostě být. Nejde jen o úlovek, nejde o trofej v síti, jde o chvíli mezi nebem a řekou, kdy srdce přestane se bít ve spěchu. (GRAND REFREN) (plný orchestr + sbor) U hladiny nacházím sílu, co ve mě tiše přebývá, v očích ptáků čtu tu víru, že krása světa přežívá. Ryby tančí pod hladinou, život proudí bez hranic, u vody jsem víc než jméno, jsem součástí hvězd i řas. U hladiny slyším pravdu, že největší bohatství je klid, v tichu ranního nádechu se znovu učím žít. (OUTRO) (sbor + zvuk vody) Voda dýchá… voda zná… kdo ji slyší… nezůstává sám…

Symfonie u hladiny