---
(INTRO) (Orchestrální – šepot hor)
(sbor, pianissimo)
Kámen dýchá, mlha bdí,
v srdci hor se rodí hřích i ctnost.
Tam kde stezky nemají jména,
čeká bůh, co slyší každý krok.
---
(SLOKA I) (Mužský hlas)
V kamenných stěnách tesané stíny,
úzké uličky z kořenů a skal.
Kroky poutníků mizí jak viny,
když les je soudce, chrám i král.
Nad hlavou vítr tesá zákony,
pod nohama spí dávný hněv,
každá trhlina zná tvé jméno,
každý kámen je svědek i krev.
---
(PRE-REFRÉN) (Napětí)
Zastav se, než vstoupíš dál,
ne každý projde, ne každý stál.
Hory mluví, ale nelžou –
jen pravdu řežou do kostí.
---
(REFRÉN) (Plný sbor)
Radegast! Bůh hor a mlčení,
strážce stezek, sudí svědomí.
V uličkách skal se láme čas,
kdo zabloudí, ten pozná nás.
Radegast! Oheň v kameni spí,
tvůj dech je bouře, tvůj hlas hrom zní.
Jen silní projdou, slabí padnou,
hory si berou, hory dávnou.
---
(SLOKA II) (Ženský hlas – mystický)
Viděla jsem muže bez stínů,
jak prosí skálu o návrat.
Viděla jsem krev v kapradí,
když pýcha chtěla víc než brát.
Uličky se kroutí jak had,
žádná není stejná dvakrát,
kdo hledá moc, ten ztratí směr,
kdo hledá pravdu – musí stát.
---
(MOST) (Duet – dramatický)
(muž)
Jsem jen člověk v cizí říši,
nesu strach i starý hřích.
(žena)
Radegast slyší, Radegast ví,
váží srdce, ne křik.
(společně)
Jestli projdeš, změní tě to,
jestli padneš – zůstaneš tu.
---
(REFRÉN II) (Silnější, rytmický)
Radegast! Kámen má paměť,
každý krok je slib i trest.
V uličkách hor se píše osud,
neptej se proč – jen jdi a nes.
Radegast! Ocel v kořenech,
les je meč a víra dech.
Jen ten, kdo pokoru zná,
z hor se vrací… jiný než dřív.
---
(OUTRO) (Orchestr + sbor)
A když se mlha znovu zavře,
zůstane jen ticho znít.
Radegast bdí v kameni hor,
a čeká…
kdo se odváží přijít.
---
Logistik
