MONIKA

(SLOKA I)
Monika přichází tiše,
jak večer nad řekou,
v jejích očích je světlo,
které nezhasne tmou.
Nenosí kolem sebe hluk,
jen klid v každém kroku,
a když se usměje do ticha,
den se najednou rozjasní.
(SLOKA II)
Monika má v hlase něhu,
co zahřeje i v zimě,
když vysloví mé jméno,
svět zpomalí na chvíli.
Není bouří ani ohněm,
je spíš tichý plamen,
který hoří pomalu
a přesto vydrží.
(REFRÉN)
Moniko, zůstaň blízko,
když se noc zdá být dlouhá,
v tvém pohledu je domov,
který jsem dlouho hledal.
Moniko, když stojíš vedle mě,
svět je najednou klidný,
v tvé blízkosti mizí strach
a všechno je jednodušší.
(SLOKA III)
Monika drží naději
bez velkých slov a slibů,
její ticho je odpověď
na otázky, co nosím v sobě.
Stačí jeden pohled
a člověk ví, že smí věřit,
že některé chvíle
mohou trvat navždy.
(MOST)
Možná ani netuší,
kolik světla rozdává,
jak dokáže obyčejný den
proměnit v něco vzácného.
A možná právě v té prostotě
je její krása,
protože opravdová láska
nikdy nemusí křičet.
(REFRÉN)
Moniko, zůstaň blízko…
(OUTRO)
A když se večer ztiší svět
a světla pomalu pohasnou,
Monika zůstane v srdci
jako melodie, která nekončí.

Romantic mid tempo pop, acoustic guitar, piano, smooth beat, warm male vocal, uplifting love mood