(SLOKA I)
Když jsme vystoupili do horka,
držela jsi mě za ruku,
vzduch voněl solí a dálkou,
a svět byl najednou nový.
Písek pálil do chodidel,
slunce kreslilo stíny,
a mezi smíchem a větrem
začal náš jiný čas.
(SLOKA II)
Rudé moře bylo klidné,
modré až do nekonečna,
leželi jsme vedle sebe
a nechali dny jen plynout.
Pod hladinou světlo tančilo,
korály hrály barvami,
a delfíni kolem lodě
jako by nám žehnali.
(REFRÉN)
Pod sluncem Egypta
jsem tě miloval víc,
mezi mořem a pouští
jsme našli tiché „nic víc netřeba“.
Pod sluncem Egypta
čas zpomalil dech,
a v tvých očích jsem viděl
domov i nekonečný svět.
(SLOKA III)
Stáli jsme před pyramidami,
malí proti věčnosti,
a přesto tak blízko sobě,
jak jsme dlouho nebyli.
Káhira hučela pod námi,
trhy voněly kořením,
ale mezi tím vším hlukem
jsme slyšeli jen své srdce.
(SLOKA IV)
Kleopatra měla svůj příběh,
královna písku a moci,
ale já jsem měl tebe
pod večerní oblohou.
Když slunce padalo do Nilu
a nebe hořelo zlatem,
políbil jsem tě v tichu
a věděl, že na to nikdy nezapomenu.
(REFRÉN)
Pod sluncem Egypta
jsem tě miloval víc…
(MOST)
Možná cesta skončí,
let nás vrátí domů,
ale písek zůstane v kufru
a světlo v očích dál.
Nejsou to jen fotografie,
co si odnášíme zpět,
ale ten pocit,
že jsme si zase byli blíž.
(REFRÉN – širší, emotivní)
Pod sluncem Egypta
jsme znovu našli směr,
mezi mořem a pouští
zůstal náš vlastní vesmír.
Pod sluncem Egypta
všechno bylo prosté jen,
že stačí být spolu
a svět je otevřen.
(OUTRO)
A když se dnes zavřou oči,
cítím teplý vítr znova,
a vidím tě stát u moře,
kde začalo naše léto.
Logistik
