(Sloka I)
Z mlhy se zvedá údolí, kde Jang-c’ brní jak ocelový had,
v skalách Tří soutěsek přísaha zní – tady začíná náš pád i vzestup zpět.
Voda je jako armáda, která se nikdy nevzdá,
každá vlna úder bubnu, co svolává válečná vojska.
V Čchütchangu se otvírá brána, kde povstali draci z hlubin,
jejich řev se odráží od stěn jak příkaz:
„Kdo vkročí sem, musí být připraven prolévat krev.“
A my kráčíme dál, štíty mokré deštěm, srdce tvrdá jak žula.
(Refrén)
Tam, kde Tři soutěsky volají,
kde bouře tříští mramor dní,
tam armády lidské i božské padají,
a jen silní ze stínů povstanou.
Drak řeky brání svou korunu,
jeho hněv duní v kostech, v zemi i v nebi,
a kdo přežije sílu proudů,
ten zapíše svůj příběh do věků.
(Sloka II)
Ve Wu soutěsce se světlo mění v záblesky bitevních pochodní.
Hory se tyčí jak pevnosti bohů, kteří dávno ztratili trpělivost.
V oparu se rýsují tváře duchů padlých – válečníků,
kteří zde bojovali s řekou ještě před námi.
Jejich kroky slyšíme v nočním hukotu,
jejich hlas šeptá do větru, abychom se nezastavili.
Řeka se zužuje, tlak sílí,
a mezi skalami zní dunění jako těžké válečné stroje.
Každý metr cesty je krví psaná výzva,
ale naše vlajky stále vlají a naše ocel neztratila ostří.
(Most)
V hlubinách se probouzí srdce starého draka,
světlo se tříští o jeho šupiny,
a my, malí před silou živlů,
přesto stojíme, protože už není cesty zpět.
Bitva s přírodou je stará jako lidstvo samo,
a Tři soutěsky jsou její kolébka i hrob.
(Sloka III)
Si-ling – poslední aréna, kde se rozhoduje o vítězství.
Zde řeka útočí, prudká, nelítostná,
a my slyšíme její hněv jako tisíc válečných rohů.
Skalní stěny se k sobě tlačí,
větry víří písek a křik se odráží od žuly.
Ale dnes tu nestojíme jen proti řece –
člověk zde vybudoval vlastní pevnost, přehradu,
kolos z oceli a kamene, monument větší než říše.
A Drak se s ní střetl.
Voda naráží do bran, burácí, láme se,
a země pod námi vibruje jak bitevní pole.
Je to boj dvou světů: příroda proti člověku,
chaos proti řádu, věčnost proti ambici.
(Refrén)
Tam, kde Tři soutěsky volají,
kde bouře tříští mramor dní,
tam armády lidské i božské padají,
a jen silní ze stínů povstanou.
Drak řeky brání svou korunu,
jeho hněv duní v kostech, v zemi i v nebi,
a kdo přežije sílu proudů,
ten zapíše svůj příběh do věků.
(Outro)
A když se bitva uklidní,
vody se tiše rozprostřou po kraji jako opona nad scénou,
ale my víme, že mír je jen krátký sen.
Řeka i člověk si tu vybojovali právo existovat –
a Tři soutěsky dál zpívají svou válečnou baladu,
kde žádný vítěz není věčný.
---
Logistik
