Ocel a dech

(Sloka I)
Večer se sklání k oknům hor,
ticho má dech jak starý chór,
kameny pamatují kroky
těch, co tu snili dávno před námi.

(Refrén)
A já jdu výš, kde srdce zpívá,
kde strach se v mlze rozpouští,
v každém kroku světlo bývá,
když člověk sám sobě odpustí.

(Sloka II)
Vítr čte jména v trávě psaná,
noc je jak chrám bez oltářů,
hvězdy jsou struny ticha natažená
a já se učím nebát se snů.

(Refrén)
A já jdu výš, kde srdce zpívá,
kde čas má pomalý puls,
v každém kroku síla zbývá,
když víš, proč vlastně jsi tu už.

(Most)
Když padnu, zem mě unese,
když mlčím, hory promluví,
není třeba víc než nadechnout se
a nechat jít, co nebolí.

(Závěrečný refrén)
Tak jdu výš, kde ticho ví,
že i stín je jen druh světla,
cesta není o vítězství,
ale o tom, že jsi vytrval.

Piano & metal, slow cinematic build, 65 BPM, dark romantic mood, heavy guitars, soft piano intro, epic emotional chorus