(Sloka 1) Fernk je pes, co se zapře nohama, svět se sype, on to stáhne do klubíčka, drama. Podlaha studí, ale jemu je to fuk, hlavně když jsem blízko, zbytek je jen hluk. Otočím se zády, myslím – mám klid, jenže on se připlazí, jak by měl kompas v srdci, cit. Tiskne se ke mně, jak stín v poledne, i když mlčím, stejně ví, kde mě najde. Přestanu ho hladit, jen na chvilku, fakt, hned se ozve kňourání – tichej kontrakt. Jakmile ruka zpátky, svět je zas správně, je hodnej jak beránek, žádný hádky, žádný zbraně. (Refrén) Fernk ví, kde je doma, i když mlčím, stačí dotek, klid se vrací, dýchám, žiju. Nechci zázraky, jen tuhle chvíli, pes a člověk – víc než slova, víc než síly. (Sloka 2) Jsou místa, kam nesmí, a dobře to ví, hlavně ne kolem řezníka, tam to v něm vře a zní. Hárají se tam feny, pachy jak sirény, rozum jde stranou, instinkt má otevřený dveře. Tahám ho za vodítko, on tahá zpátky, já: „Fernku, dneska ne,“ on: oči jak krátký. Svět je najednou větší, plnej lákadel, já jen chci dojít domů, on by psal román z těl. Tak to vezmem jinudy, v klidu a tiše, vem to kolem Stuchlíka, tam je vzduch čistší. Žádný drama, žádný boj se sebou, jen kroky po chodníku a večer před náma. (Refrén) Fernk ví, kde je doma, i když mlčím, stačí dotek, klid se vrací, dýchám, žiju. Nechci zázraky, jen tuhle chvíli, pes a člověk – víc než slova, víc než síly. (Sloka 3) Někdy mám den, co se táhne jak déšť, on to pozná dřív, než si to přiznám, než. Lehne si blíž, hlavu na nohu, klid, žádný otázky, jen tichej slib. Já mluvím málo, on nemluví vůbec, a přesto mi rozumí víc než kdejakej soudce. Když svět tlačí, on dýchá se mnou, učí mě pomalu, že stačí bejt spolu. Není dokonalej, občas je paličák, ale kdo z nás není, když zavoní svět jak lákadlo, jak znak. Jdeme dál, kolem domů, lampy svítí, Fernk po boku, noc je klidnější. (Most) A jestli se jednou ztratím sám v sobě, vím, že on mě najde po stopě. Ne podle hlasu, ne podle jmen, ale podle ticha, co sdílíme den co den. (Refrén / Outro) Fernk ví, kde je doma, i když mlčím, stačí dotek, klid se vrací, dýchám, žiju. Vem to kolem Stuchlíka, obejdi svět, někdy je láska jen pes, co si lehne hned vedle tebe.

Frenk