----
(SLOKA 1)
V korunách stromů šeptá vítr dál,
slunce se ztrácí v listech jako dávný král.
Cesty tu nejsou, jen stopy snů,
země dýchá pomalu, v rytmu starých dnů.
Každý krok je tichý slib,
že svět tu patří jen těm, kdo umí slyšet klid.
-----
(SLOKA 2)
Řeky se vinou jak struny kytar,
každý tón je pravda, žádný kalendář.
Ptáci křičí svobodu do ranních mlh,
a prales tě obejme, když ztratíš dech i strach.
Tady čas nemá spěch,
jen srdce bije přesně, jak má dnes.
------
(REFRÉN)
Džungle a prales, zelený chrám,
kde člověk není pán, jen tichý host a sám.
Pod nebem bez hranic, bez zdí a pout,
nacházím klid, co mě učí znovu žít a plout.
Džungle a prales, hlas dávných cest,
když všechno ztratíš, tady najdeš se.
-----
(SLOKA 3)
Noc tu hoří tisícem očí,
hvězdy padají níž, než je zvykem v městských nocích.
Oheň praská a příběhy jdou ven,
o láskách, zradách, o lidech i zemích.
Každý strom zná tvůj strach,
ale nikdy se ti nebude smát.
-------
(SLOKA 4)
Ráno chutná po dešti a hlíně,
bosé nohy ví, že jsou konečně doma.
Žádné hodiny, žádné smlouvy,
jen dech a země, co tě znovu formuje.
Tady se neptáš proč,
tady prostě jsi a to stačí dost.
---
(REFRÉN)
Džungle a prales, zelený chrám,
kde člověk není pán, jen tichý host a sám.
Pod nebem bez hranic, bez zdí a pout,
nacházím klid, co mě učí znovu žít a plout.
Džungle a prales, hlas dávných cest,
když všechno ztratíš, tady najdeš se.
---
(MOST)
A když se vrátím zpátky mezi beton a hluk,
ponesu v sobě ticho, co nelze zlomit slovům.
Protože prales tě jednou změní navždy,
učí tě žít pomalu, pravdivě a bez masky.
---
(SLOKA 5)
Někde hluboko pořád slyším ten zpěv,
jak listy tančí, když přijde nový den.
A vím, že kdykoli zabloudím zas,
stačí zavřít oči a vrátím se tam.
---
(ZÁVĚREČNÝ REFRÉN)
Džungle a prales, zelený chrám,
nesu tě v sobě, i když kráčím sám.
Svoboda není místo, ani cíl,
je to pocit, co mi prales vryl do žil.
Džungle a prales, navždy v nás,
když svět je těžký, vracíš mi hlas.
---
(guitar solo)
---
Logistik
