---- (SLOKA 1) V korunách stromů šeptá vítr dál, slunce se ztrácí v listech jako dávný král. Cesty tu nejsou, jen stopy snů, země dýchá pomalu, v rytmu starých dnů. Každý krok je tichý slib, že svět tu patří jen těm, kdo umí slyšet klid. ----- (SLOKA 2) Řeky se vinou jak struny kytar, každý tón je pravda, žádný kalendář. Ptáci křičí svobodu do ranních mlh, a prales tě obejme, když ztratíš dech i strach. Tady čas nemá spěch, jen srdce bije přesně, jak má dnes. ------ (REFRÉN) Džungle a prales, zelený chrám, kde člověk není pán, jen tichý host a sám. Pod nebem bez hranic, bez zdí a pout, nacházím klid, co mě učí znovu žít a plout. Džungle a prales, hlas dávných cest, když všechno ztratíš, tady najdeš se. ----- (SLOKA 3) Noc tu hoří tisícem očí, hvězdy padají níž, než je zvykem v městských nocích. Oheň praská a příběhy jdou ven, o láskách, zradách, o lidech i zemích. Každý strom zná tvůj strach, ale nikdy se ti nebude smát. ------- (SLOKA 4) Ráno chutná po dešti a hlíně, bosé nohy ví, že jsou konečně doma. Žádné hodiny, žádné smlouvy, jen dech a země, co tě znovu formuje. Tady se neptáš proč, tady prostě jsi a to stačí dost. --- (REFRÉN) Džungle a prales, zelený chrám, kde člověk není pán, jen tichý host a sám. Pod nebem bez hranic, bez zdí a pout, nacházím klid, co mě učí znovu žít a plout. Džungle a prales, hlas dávných cest, když všechno ztratíš, tady najdeš se. --- (MOST) A když se vrátím zpátky mezi beton a hluk, ponesu v sobě ticho, co nelze zlomit slovům. Protože prales tě jednou změní navždy, učí tě žít pomalu, pravdivě a bez masky. --- (SLOKA 5) Někde hluboko pořád slyším ten zpěv, jak listy tančí, když přijde nový den. A vím, že kdykoli zabloudím zas, stačí zavřít oči a vrátím se tam. --- (ZÁVĚREČNÝ REFRÉN) Džungle a prales, zelený chrám, nesu tě v sobě, i když kráčím sám. Svoboda není místo, ani cíl, je to pocit, co mi prales vryl do žil. Džungle a prales, navždy v nás, když svět je těžký, vracíš mi hlas. --- (guitar solo) ---

DŽUNGLE A PRALES