(INTRO – mluvené, oheň, smích, housle) Hej! Noc je dlouhá, oheň praská, náčelník přichází… Štefan! (SLOKA I) Pod stanem duní basy, noc má divný klid, měsíc kouká shora, chce se s náma smít. Pivo teče proudem, pravda nemá masku, když Štefan zvedne ruku, všichni drží lajnu, partu, lásku. Na hlavě má peří, v očích starej svět, ví, co bolí v duši, ví, co musíš snést. Není král z paláce, není svatej pán, je to chlap z ulice, co má respekt danej dávno nám. (PŘEDREFRÉN) Když se noc roztočí a srdce hoří dál, každej ví, že Štefan dneska velí nám! (REFRÉN) ŠTE-FAN! NÁ-ČEL-NÍK! Oheň v krvi, hlas jak hrom! ŠTE-FAN! NÁ-ČEL-NÍK! Když jde vpřed, jdem všichni s ním! Hej! Hej! Ruce nahoru! Hej! Hej! Ať zní ten kmen! ŠTE-FAN! NÁ-ČEL-NÍK! Noc je naše, jedem ven! (SLOKA II) Život nebyl lehkej, vítr často vál, někdo se mu smál, někdo zdrhal dál. On však stál jak skála, záda rovný, pevný krok, když šlo do tuhýho, byl tu vždycky pro nás – bez řečí, bez slok. Smích i hádky, lásky, pády do bláta, pravda se tu neptá, prostě zůstává. Když se hraje tvrdě, když se tančí bos, Štefan stojí v kruhu – hlava kmene, živej most. (PŘEDREFRÉN II) Když se housle rozbrečí a buben zní jak zbraň, víš, že náčelník říká: „Bratři, dneska hraj!“ (REFRÉN) ŠTE-FAN! NÁ-ČEL-NÍK! Oheň v krvi, hlas jak hrom! ŠTE-FAN! NÁ-ČEL-NÍK! Když jde vpřed, jdem všichni s ním! Hej! Hej! Ruce nahoru! Hej! Hej! Ať zní ten kmen! ŠTE-FAN! NÁ-ČEL-NÍK! Noc je naše, jedem ven! (MOST) (ztišení – akordeon, hlas do ticha) Nejsme svatí, nejsme zlí, jen chceme žít, jak srdce ví. Rodina není slovo psaný, je to oheň, co hlídáš každý ráno, každý tmavý spaní. (BREAK) (taneční část) Ej! Ej! Tancuj, bratře! Ej! Ej! Dupni víc! Ať se země třese, dokud máme dech a rytmus v žilách, nic nás nemůže vzít! (ZÁVĚREČNÝ REFRÉN) (dvakrát, sborově) ŠTE-FAN! NÁ-ČEL-NÍK! Oheň v krvi, hlas jak hrom! ŠTE-FAN! NÁ-ČEL-NÍK! Kmen jde dál, nejsme sami v tom! (OUTRO) (mluvené) Dokud hoří oheň… dokud hraje muzika… náčelník je tady.

NÁČELNÍK ŠTEFAN